1. |
Warhol
02:23
|
|
||
Možná máš taky ňákej nápad na dnešní den:
knížku, film nebo cestu ven za město.
Já vezmu foťák a vyrazim.
Vyrazim do ulic a do hospod,
prostě tam, kde potkám hodně lidi.
Jsou tak krásný, že nemůžu udělat špatnou fotku.
Sledovat stíny úsměvů nebo únavy,
dívat se na ně, jak odráží světlo,
a zrcadlit je dál.
|
||||
2. |
|
|||
Neprojdu nikdy domem u kostela
bez údivu nad jeho strukturou.
Místnosti nejsou dnes jak byly včera
a jiná souhvězdí teď září nad půdou.
Sklepem se vchází někam do exilu,
v pokoji cizích dětí vidím vlastní spát.
S úžasem, v duchu se ptám, měl-li kdy kdo sílu
nosnost zdí, světlost oken tamních spočítat.
Něco v tom kvartýru můj mozek přesahuje,
ač o něm rok od roku vím čím dál tím víc.
Jenže moje odhady pořád míjí cíle
zcela stejně, jak když jsem nevěděla nic.
Pohledem na průčelí proměnu nepoznáš.
Je to jen šestý v řadě oprýskaných domů.
Statikům se zdá být už nedaleko skonu
a kolem hlavy není vidět svatozář.
|
||||
3. |
Svíce (Candle)
01:31
|
|
||
Byla bys k ničemu
nerozžatá
A k čemu tvůj knot
neshořelý?
A nač tolik krásy těla tvého
průsvitného
kdyby ses nevydala
zaživa k spálení
Jakmile zahoříš
plamínkem svým
do tmy úzkostné
jsi tím
čím jsi
|
||||
4. |
|
|||
V pšeničném moři,
v příboji klasů vyhlížím
své námořníky a najít je je nesnadné:
klasy se svírají hned za zádí,
ztrácí se brázda, mizí stopa,
Hejdovo pole má třicet hektarů
a soumrak brzy rozsvítí okna přístavu.
Ve vlnobití meškají mořeplavci.
Poplujte, chlapci, domů na večeři.
|
||||
5. |
|
|||
Je květen stínů. Polední parna dávno už za sebou máme.
Sen opilý krví umdlel a čistšími tóny hraje.
Hořící trámoví vězení našeho s praskotem ohně se láme,
a u cesty nezralé ovoce naše reflexem západu zraje.
Nežel, má duše, že dojdem až v noci k tvému rodnému městu
a zahrad jeho že neuzříme pak v soumracích po klekání:
naše vlastní uhaslé dni nám paprsky postelou cestu
a jásotem po léta vyslaných nadějí budeme uvítáni.
Den září zatmívá dálky - noc temnem zapaluje výše.
Průlomem zřícených krovů se nad námi otvírá nebe. -
A v symfonii bratrských hlasů, jež vonným přívalem dýše
od světa k světu, jak písně lodí plujících vedle sebe,
v rozkoši puštěného světla, v dotycích neznámých slovu,
pod stíny, jež na pozemskou myšlenku vrhl jsi tajemstvími,
jak v úzkosti dechnutý signál, rdoušený stěnami kovu,
sen zemský k tvé slavnosti se rozleje vlnami jásavými.
Ó Věčný! Ať tušení naše jsou sladká těm, kteří v bolestech tonou.
Pějeme hymnu ze slov, jež značí smrt ve všech jazycích země.
Neboť nám, kteří věříme, je den tvůj dobou zrání, zahořkle vonnou,
praskající v bolestných klasech a večerem chlazenou jemně.
|
||||
6. |
Nebylo (It Was Not)
03:39
|
|
||
Nebylo nic na počátku, ani já.
Jak v ničem něco něčím uchopit?
Vidím v tvých očích stejný otazník,
jenž ze zrcadla znám.
Rovnoběžky se střetnou v nekonečnu
a jak poběží dál?
„Vyměním své tři tečky za jednu jedinečnou,
dvě vám přenechám.“
Na inzeráty jsem odpověď nedostala.
Přestala jsem se po své tečce blbě ptát,
začla trojtečky jiných, jimi již opuštěné, v albech schraňovat.
Dnes ráno zrovna jsem jich zas pět sesbírala.
Odpověď pluje před otázkou. Už za zády ji mám.
Po proudu řeky se zpět otočit,
napnutým zrakem nevidět více zmizelý okamžik?
Otázku ještě stihnu, vrš si přichystám.
Ve svých sbírkách doma ještě možná,
až je na lino vyrovnám,
a je to spousta strašná, hrozná,
najdu, na co se vlastně ptám.
|
||||
7. |
Království (Kingdom)
02:39
|
|
||
Království není stav, je to proces,
proces až za hrob, z hloubi k Tobě,
mimo čas, do nekonečna.
Čert chce tu věčnost sepnout kruhem,
čert ji chce pásat kratochvílí.
Já ale věřím, že není ve věčnosti
obruče, jež by věčnost udržela.
Království prochází žárem výhně
nepoznamenané ohněm či kouřem.
Na pece, jimiž kdysi dávno prošlo,
jedinou památkou je ono samo.
Ve službě králi jsme bez přestání,
obručář taky nikdy nespí. Klade svý oka a jiný pasti
přes čas, do konce.
|
||||
8. |
Josef říká (Josef Says)
02:53
|
|
||
Josef říká že v něm každej druhej exuser
budí větší důvěru než slušnej farník
bez zakolísání v životopisu.
Má raději lidi, co vypadají starší, než jsou,
ve tváři vepsaný dny a noci bez spánku i bez žvance.
Těžko si nevšímat tázavejch pohledů lidí,
policajtů ptajících se na poslední adrese.
Těžko je přejít bolest těla z neurovnaný cesty.
Josef říká, že v něm každej druhej exuser
budí větší důvěru než slušnej farník.
On ví, co je peklo, on zná blízkost smrti,
je mu důvěrně známá hořkost odsouzení
těmi, kteří jdou v pokoji ukrýt se před světem
a ukrývat se před nebem za ploty a zámky.
Kdo nikdy nevyšel na cestu, nemá pochopení
Pro její urovnávání, pro chodce v dešti.
Josef říká, že v něm každej druhej exuser...
říká, že v něm každej druhej nezdárnej syn...
|
||||
9. |
Kalendář (Calender)
02:32
|
|
||
KALENDÁŘ
Miluji jaro: chůzi na endorfinu,
je to jak brodit se vlastním tělem,
je to jak slézat z kolotoče.
Miluji ráno, když pod rudým světlem
vyrůstá stožár, hora a obzor,
svaly jsou vláčné a kůže necitlivá
a mysl oslněná nedosněným snem.
Miluji léto: hudbu hromů, divadlo blesků,
v sandálech žíly na nártech,
vůni opalovacího krému.
Miluji podzim, tehdy se připomíná čas
a z nebe visí pavučina
do proudu myšlení o mizení.
Miluji večer, když rysy světa
jsou rozpité, jak na starých fotkách,
štěkot psů nese se přes celou tmu
jako tamtamy.
Miluji zimu: obrysy obzvlášť ostrých stínů
na záři drahokamů,
kupoli mlhy, nebe, zvuku.
|
Recordings On the Road Czech Republic
Collective publishing project of a few kindred musicians, flowing outside (on periphery or in underground) the Czech music happening and mostly devoted themselves to alternative rock or avantgarde music. Stylistically diverse is united by a similar attitude to music perceived not as a medium, but as the way, autonomous and eminently participating on our lives, on our road. ... more
Contact Recordings On the Road
Streaming and Download help
If you like 2010, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp