za okny dýmala hořící fabrika na žrádlo pro slepice seděli jsme s Mr. Basu a pili pytlíkový čaj z dvojitých kelímků mluvil o nutnosti pracovat snažil jsem se mu vysvětlit své stanovisko že konání je jen zbytnou oporou bytí ale má chabá angličtina na to nestačila odpoledne jsem na něho křičel ve strojovně doprdele kurva hovno soptil jsem a on mě držel za paži ziri - dont bý éngri - bý kůl plís ziri vytrhl jsem se mu odpoledne jsme počítali konstrukci on analyticky – já numericky vytvořil jsem dva modely on se výsledku nedobral a potom večer jsem se osprchoval oholil a usedl na ohlazený pískovcový balvan který rostl pod mangovníkem u vstupu do ubytovny a kouřil jsem a cítil jsem jak mě hluboké bangladéšské nebe vtahuje do prostoru kde není třeba hodnotit kde není třeba konat kde není čas --- vylezl jsem po žebříku pod podlahu mezzaninu změť trubek – chvění střev – tepání vlásečnic plazil jsem se břichem mezi nosníky rourami dráty a drobky světla nahoře bušilo srdce – vlevo se táhla placenta a v ledvinách jsem nalezl veliký zarezlý kohout seděl jsem v tom vedru snad čtvrt hodiny sestoupil jsem do světla dírou v lešení mokrý a zmatený slzy vděku a pot děsu jsem nerozlišoval v oněch chvílích milosti a tam dole jsem spatřil odraz toho co bylo tam nahoře uvnitř objal jsem nejbližší cooling/heating pipe vše milovat znamená ničeho se nebát! zašeptala ta zelená roura --- trocha ginu tancuju v pokoji nahý poslouchám Psí vojáky a jsem jedním z nich přes řeku – hroty oštěpů na Slunci ráno u Brahmaputry rozhovor s krkavcem sedícím na oprýskané římse proč jsi tu? nevím odletěl a děti za rezavým plotem na mě křičí hlídač v červené helmičce mi zakázal jít dál fór yů bóss skupinka dělníků mi přinesla trs maličkých banánů jíme a zubíme se na sebe elektrárna hučí tak že si musím zacpat uši jak to bolí proč jsem tu? --- dnes ráno gekon v pokoji nehybný v koutě udivený unavený… osvobozený když rázným krokem do hučící elektrárny špičaté papričky pálí v chřtánu a tmaví ptáci mango aptriš u vrátnice a salutování hlídačů v červených helmách hluk bouracích kladiv a padajícího plechu a na dně deset čísel oleje a tma světa a kluzké schůdky a zmatek blátem a zdání uspořádanosti které může mít snad jen první bytost stará deluviální zapomenutá ta kterou jsem v horečce se žlutýma očima když se rázným krokem kamsi nahoru do útrob bestie sebe sama plné motanic trubek rour a kabelů a barevných plechů generátoru a očouzeného betonu jelikož všechno již vybuchlo a shořelo a zbyl jen nešťastný šrot který se snažím opravit a přivést k dalšímu konání a celému bytí očistit očistec ale když toto všechno ale když toto všechno je zde a zuřivě to švihá před mýma gekoníma očima hučí bublá střevy páchne životem a potí se… skučí to ve mně: tak směšné a nesmyslné cokoli učinit… a přesto to udělám - cokoli! --- ano je to možné… za zpěvu muezzinů se převaluji na pelesti Bůh je veliký! pak jekot sirény v noci dunění lijáku na plechové střeše chvění okenních tabulí mé chvění a tlak na prsou komárů ubylo cpu se živočišným uhlím črtám schémata podpůrných konstrukcí a Mr. Kumar Sepa Basu na mě čeká kulí oči a funí do hustého šedého kníru yés d ským yés yu ár én éxpért yés it is posíbl… --- rikšou za ukájením a výtahem vzhůru hodně vysoko stěny s gravírováním spletité arabesky a bílé zuby poskoků a plný stůl piv za sto dolarů a venku houf lidí bez paží smutně žebrají štěstí na blahobytných omezencích je mi to líto --- otřískaný autobus plný bídy chaos rikš tuktuků žlutých náklaďáků s obrazy květin na korbách pach shnilé vody a muž s vousy až na prsa obarvenými henou veze náklad bambusu a ženy v sárí knírkáči a usmolení parchanti kličkují mezi vozy ten spěchá ke krajnici kde jiný mezi hromadami smradlavých odpadků prodává slepice a zvláštní plody v příšerném dusnu lepím se uprostřed toho shonu bez hnutí volný a odevzdaný klidně vdechuji ztuchlý vzduch a čekám na znamení které mě pošle dál --- pátou noc úplněk snad je to slunce zkalené blánou hluku který neustává ani když vousáči a čmoudi ve žlutých helmičkách a zelených uniformách ráno co ráno ručně sbírají spadané listí a cpou ho do pytlů a já si cvaknu ginu abych snad zapomněl to co nelze to co již nikdy neztratím svou sílu svou slabost myšlenky na smrt a radost ze života --- ptal jsem se jich na jména stromů a ptáků a oni se usmívali ruce si kladli na hrudi tam kde se nalézají srdce díval jsem se do jejich mírných očí a myslel na to že tam za branou ve slumu sídlišti lidí mírných očí snad právě vstávají jejich děti z prachu a jejich ženy cosi chystají hlad tančí v dopoledním dusnu a tam dál daleko ve městě sídlišti lidí mírných očí se kdosi škvíří v autě neboť je stávka vše stojí bez hnutí jen lidé se rodí a hořící lahve nesou smrt --- nedýchatelno v kontejneru je snad padesát stupňů nikdo nemluví dívám se na otáčející se kolečko na monitoru welcome! zvenku sem doléhá příšerný kravál profuků strkám si špunty do uší abych už neslyšel hlavu opírám do dlaní abych neviděl a zamykám srdce abych necítil příšerný žár života vítej! chechtají se bengálské plameny