FRIENDS, LISTEN OR DOWNLOAD OUR MUSIC ONLY FOR FREE (just enter zero as the price).
MILÍ, POSLOUCHEJTE A STAHUJTE NAŠI HUDBU ZDARMA (jako cenu uveďte nulu).
* * *

The Sundays of the Sky Rider contemplates the moments of inner calming of pilot of the 311th Czechoslovak Bombing Squadron RAF (№ 311 Bombing Squadron), moments in which memories of a distant homeland blend with those of the experiences of the last days and in which the sounding of those free moments (for example those of Sunday) diffuse. The tension between the man's mission and the actual moments presents both vision and foretaste of peace and considers the chosen paradoxical path of struggle that can lead to it. It is not, of course, the illusion of twenty minutes of contested calm, but the overlapping experiences of these relaxed hours, which form their own reality, the impression of painstakingly woven security in a time of unrelenting unrest. The free days merge into a kind of dreamlike flow, which leads to a different heavenly atmosphere than the dangerous one, into which the airplanes will soon take off again.
The composition, which does not deny its inspiration in Filip Janský's novel Sky Riders (and in the film of the same name), is based on a field recording of the broadcast of the exile radio play “I was shot down over France”, which was broadcast on the BBC by Ota Ornest and Josef Červinka in 1942. Ká extracted from this recording quiet sections and noises and composed sub-sequences from them as an ideal studies of the atmosphere of that time, and continued to work with them and composed a whole from them, which he further intervened with musical and electronic layers, strengthening the impression of personal seclusion.

* * *

Neděle nebeského jezdce kontempluje okamžiky ztišení letce 311. Československé bombardovací perutě RAF (№ 311 Bombing Squadron), chvíle, v nichž se spojují vzpomínky na vzdálenou vlast s těmi na zážitky posledních dnů a do nichž rovnomocně zaznívá znění oněch volných chvil, třeba právě těch nedělních. Napětí mezi mužovým posláním a přítomnými okamžiky zpřítomňuje vizi i předchuť míru a zvažuje zvolenou paradoxní cestu boje, která k němu může vést. Nejde ovšem o iluzi dvaceti minut vyválčeného klidu, ale o překrývající se zkušenosti těchto zvolněných hodin, které tvoří vlastní realitu, dojem pracně tkaného bezpečí v čase nepolevujícího nepokoje. Volné dny se slévají v jakýsi snový tok, který uvádí do jiného nebeského ovzduší, než jaké to nebezpečné, do něhož letouny opět zanedlouho vzlétnou.
Skladba, nezapírající svou inspiraci v románu Filipa Janského Nebeští jezdci (a v stejnojmenném filmu), vychází z terénní nahrávky vysílání exilové rozhlasové hry Byl jsem sestřelen nad Francií, kterou na BBC vysílali Ota Ornest a Josef Červinka v roce 1942. Z tohoto záznamu jsem excerpoval tiché úseky a ruchy a složil z nich dílčí sekvence jako ideální studie tehdejší atmosféry a s těmi jsem dále pracoval a komponoval z nich celek, který jsem dále intervenoval hudebními a elektronickými vrstvami, posilující dojem osobního usebrání.