FRIENDS, LISTEN OR DOWNLOAD OUR MUSIC ONLY FOR FREE (just enter zero as the price).
MILÍ, POSLOUCHEJTE A STAHUJTE NAŠI HUDBU ZDARMA (jako cenu uveďte nulu).

* * *
There are various places on the topography of human life that one notices only under certain conditions. Just as only on some days and only at special morning while (if it is not raining) the moss lights up in one, sometimes too distant, quiet forest with an insidious emerald tone, a hidden river only rarely appears in front of a pedestrian, who usually considers its distant drone being shrimp or noise of one's own blood. It is a hidden river of tears and the words reproaching, complaining and rousing are buzzing in it. It is a hidden river of lost waters, and man recognizes voices he will never hear again in its sounding. But the noise of the hidden river of sunken waters is not just a hopeless, incomprehensible music of guilt. This hidden river can also irrigate and fertilize a dry region. It is a hidden river of peace and love and hope and it encourages one's own humble confession. A hidden river that speaks and appeals. A hidden river.

The voyage to this river is thus revealed as a pilgrimage to one's own soul, to the source of regret. The most present sight can find the past reflecting on its surface and the reflecting pedestrian can realize more deeply what he passed on his journey and what he stumbled over. Perhaps, with a shock, he will discover traces of some ancient injuries on his body, or will notice some still unhealed that he did not yet know about. He can try to cure them in the warm living water of the hidden river. And if he drinks from it constantly, perhaps he will avoid all evil in the future.

My new album continues where the previous left off. It guides through the melancholic landscape of my home country and searches for the hidden river that can bring resurrection to man and nature. It tries to hear her and translate her voice. The voices of nature can help to express the experience of this search, in which the balance plunges alternate with the steps to the calling distances, concisely. They respond sympathetically to the sighs of the immersed walker who stopped and sat on the rock, and to his forceful aspiration as he ascended the steep rock. The remains of paradise speech, in which we all - humans, animals, and even all nature - shared with each other in the beginning, lovingly sought understanding and strengthened reciprocity, remain in the tones of the human voice, in the color of his breath and everything around him speaks in it, although he doesn't even realize that he is being addressed by someone or something. As H. G. Herder wrote about it, the sounds of nature express passions especially and “naturally they also become the beams of all movement.”

For a long time I try to conduct this dialogue and now I attempt to capture my conversations on the way to the river through twelve new compositions for my new record. The darkness of lonely nights and the promising drone of the searched river sounds as the joyful polyphonies of liberating dawn and of evening contemplation resound in them. They capture moments of rise and fall, indignation and repentance, depression and hope, the feelings that everyone knows. Perhaps even someone who joins me on my journey will at some point hear something in the wording that speaks to him - directly to him - and encourages him to move on to his own life stronger and more fruitful.

*

Na topografii lidského života jsou různá místa, která člověk postřehne jen za určitých podmínek. Jako se jen v některé dny a jen v jedinou jitřní hodinu (neprší-li ovšem zrovna) rozsvítí mech v jednom, někdy příliš vzdáleném, tichém lese přeludným smaragdovým tónem, tak se jen ojediněle před chodcem objevuje skrytá řeka, jejíž vzdálený hukot zpravidla pokládá za šalbu nebo jej přisuzuje šumu vlastní krve. Je to skrytá řeka slz a šumí v ní slova vyčítající, žalující a burcující. Skrytá řeka vod ztracených a člověk v jejím znění rozeznává hlasy, které už nikdy neuslyší. Šum skryté řeky vod propadlých ale není jen beznadějnou, nepochopitelnou hudbou vin. Tato skrytá řeka také dokáže zavlažit a zúrodnit suchý kraj. Je to skrytá řeka míru a lásky a naděje a vybízí k vlastnímu pokornému vyznání. Skrytá řeka, která mluví a oslovuje. Skrytá řeka.

Cesta za touto řekou se tak odhaluje jako pouť do vlastního nitra, k zřídlu lítosti. Tomu nejpřítomnějšímu zraku se na její hladině zrcadlí minulost a odrážející se chodec si může hlouběji uvědomit, co všechno při své cestě míjel a o co všechno klopýtl. Možná přitom s úlekem na svém těle objeví i stopy po nějakém dávném zranění nebo postřehne nějaké stále nezahojené, o němž dosud nevěděl. V teplé živé vodě skryté řeky si je může zkusit vyléčit. A bude-li z ní soustavně pít, snad se v budoucnosti všeho zlého vyvaruje.

Mé nové album pokračuje přibližně tam, kde to předešlé skončilo. Ubírá se melancholickou krajinou mého rodného kraje a hledá v něm právě onu skrytou řeku, která může přinést vzkříšení člověku i přírodě. Snaží se ji zaslechnout a její hlas tlumočit. Zkušenost tohoto hledání, při němž se střídají bilanční ponory s vykročeními k vyzývajícím dálkám, mohou napomoci vyjádřit právě hlasy přírody. Na vzdechy usebraného chodce, který se zastavil a usedl na kámen, i na jeho prudké nadechnutí při vzestupu na strmou skálu, odpovídají soucitně. V tónech lidského hlasu, v barvě jeho dechu pozůstávají zbytky rajské řeči, v níž jsme se všichni – lidé, zvířata, ba veškerá příroda – na počátku navzájem sdíleli, s láskou hledali porozumění a posilovali vzájemnost a kterou hovoří vše kolem člověka, jenž si leckdy ani neuvědomuje, že je někým či něčím oslovován. Jak o tom psal již H. G. Herder, zvuky přírody vyjadřují především vášně a „stávají se přirozeně také nosníky veškerého pohnutí.“ V dialogu s pozorným chodcem tedy odpovídají souhlasně na jeho emoce – a mohou jej povzbudit, posílit nebo mu poradit.

Již dlouho se snažím tento dialog vést a na svém novém albu jsem se pokusil zachytit své rozmluvy na cestě k řece prostřednictvím dvanácti kompozic. Zaléhá do nich temnota osamělých nocí i příslibný šum hledané řeky, rozléhají se v nich radostné polyfonie osvobozujícího svítání i večerní kontemplace. Zachycují okamžiky vzestupu i pádu, rozhořčení i pokání, skleslosti i naděje, tedy pocity, které jistě nejsou nikomu neznámé. Snad i ten, kdo se ke mně na mé cestě přidá, v nějakou chvíli uslyší v tom znění něco, co k němu – přímo k němu – promluví a povzbudí ho k jeho vlastnímu vykročení k životu silnějšímu a plodnějšímu.