1. |
Marcela Štědrová - Básně
16:10
|
|
||
Díra v sametu
V sametovém saku
značky Benetton
zeje díra
po někom.
*
Dnes večer
Dnes večer mám nutkavou potřebu
vystavit svou existenci
a podělit se o svou postavu.
A tak jdu domů
velmi dlouho
a velmi vel-mi po-ma—lu
*
Ptáček
V metru
chycený v průvanu
sebou mrská
obal od Ledňáčka.
Chytnu a pustím
toho ptáčka.
Už letí,
už zmizel v tunelu.
*
Blues
Vracím se domů
tak trochu tekoucí
Stíny jak opilci
padají přede mě.
Jsem asi v očistci.
Už jen sto schodů
dělí mě od ráje
Schodiště taje
Ředím svou vinu
ztřásajíc opici….
Brána se otvírá:
„vítej, můj synu!“
dí kocour
a táhne mě k lednici.
*
Zpráva
Vítr honí kouř kolem komína
nechce ho pustit dál
bojí se, že by ztratil tvar.
Jinak se tu nic neděje
nálada je spavá.
Snad jen, že kocoura
rozbolela hlava.
*
Cukrárna
V cukrárně na I.P. Pavlova
se mačká plno lidí.
Jako psi I.P. Pavlova
civí do vitríny a sliní.
„Tyhle tři kousky a presso s mlíkem“
indiána mezi paříží a vídní
dámy posnídaly právě
pod Snídaní v trávě.
úsměv od ucha k uchu
zvednutá cukru hladina
napětí vždycky odbourá trochu.
Jak ten den pěkně začíná.
Až za chvíli malou v zrcadlo pohlédnou,
spočinou na prasklém talířku
jejich zvadlá a prázdná prsa
smočená v kafíčku.
*
Lampa
Přines mi lampu z pokoje,
noc přezrála a praskla
a pocintala mě.
Tvá chůze ve tmě sladce mlaská.
Nech lampu na stole
rozstříklá noc začala kvasit.
Bojím se, že se jí zítra
budem muset napít.
Výlet
Sbal se, vezmi jen to nejnutnější.
A taky pilník, lopatu,
svačinu, baterku,
provaz a holiny.
Jedeme na výlet
do mé duševní krajiny.
*
Odešli
Odešlo jaro, odešlo svítání,
odešli naši na kafe k sousedům.
Jen jsem si skočila koupit pár rohlíků
a zatím z ulice odešel i náš dům.
*
Procházka s občerstvením
Raz-dva-tři-čtyři-pět-šest-sedm-osm
pavouk si vykračuje
Raz-dva-tři-čtyři-pět-šest
nad střevlíkem se mrak zatahuje
Raz-dva-tři-čtyři
ropucha sklízí odvalený kámen
Raz-dva—čáp
Ámen
*
Z Libně
Hejno kluků na zastávce
hraje fotbal s rohlíkem.
Sotva je sezobou tramvaje,
slítne se parta z kandelábru
a hru dohraje.
*
Ticho
Ticho chodí po pokoji
tiše v okně nebe stojí
ticho tepe v tlapkách kočičích.
Tiše leží na talíři
unavený vrabec s rýží
tichne čas v hodinách stojících.
Podlaha šlápla na bosou nohu
přikrývka slezla s ramene dolů
dlaň světla pleskla nahotu
Vzduch ve dveřích skřípá
podlaha zavzdychá
-vítej doma, miláčku!
Tiše po pokoji chodí
větám slova ukrajují
dotek plaše ruce utíká.
Myši prachu pod postelí
nikdo nikdy neuloví
postel tiše spánek předstírá.
Narcis usrkává
zbytek vody na dně
v okně večer vadne
z lampy teplo sálá
v tělech leží zatmění.
K sobě tiskne stehna neprobraná něha
ticho ztěžklo v mlčení.
*
Sybila
Hledíc na mořskou hladinu
pravila Sybila:
„Tam na tom místě, za sto let,
vypustí duši ryba.
A z hejna sleďů, co se k jihu stáčí,
než se rok s rokem sejde,
budou uzenáči!“
Tak pravila Sybila
ne nepodobná divé zvěři
a já jí věřím, já jí věřím.
*
Pole
Pole jen tak popochází
Jen vítr do něj vlny seje
Jen vítr do něj vlny sází
Jinak nic, jinak nehybné je.
*
Ohlédni se
Ohlédni se a spatři mě,
jako když prvně vidí slepý,
jako když mrtvý procitne.
Ať se ten okamžik jasnozřivý
zakousne hluboko do tebe.
A zraněný a neklidný
spatři mé oči slibující
jako krev v ráně tepající
jak ve snu útěk před vlky…
ty vzbuzený a ještě snící vracíš se,
aby tě chytili.
*
Podzim
Stoupla sis do kouře
Voníš podzimem,
připeklou bramborou
Zima se obula do nohou,
už se smráká
Dým stoupá,
jak z tlamy draka….
Když bude zítra foukat,
půjdeme pouštět draka.
*
Karkulka
Jdu lesem, sníh mi pod nohama praská,
jako když vlk kouše kosti, maso tláská,
má čenich od krve….
Proč jsem se jen oblíkla tak nápadně?
Jsem jako rajská omáčka.
Jsem jak krvavá flákota co zrovna řve
jsem tady, sežer mě!
Vidí vlk barevně?
Babička už ne.
Babička mě pozná po hlase
a po karkulce.
Až mi zvuk zavytí uřízne krok,
zůstanu stát, nebudu se hýbat,
nebudu dýchat a nebudu se dívat
a pak se ozve:
„Karkulko, odlož ten košíček
a pojď se líbat!“
*
Čekání
Je poledne
krátce se sesedl
párek holubů na střeše.
Zatím ne.
Po jedné hodině
na kraji židle s rukama na klíně
stále ne.
Po druhé hodině,
hele, pavučina na stropě,
ale teď ne, teď ji nesmete
Po třetí hodině
jen třetí holub na střeše.
|
||||
2. |
|
|||
Strakapoud je život, liška jeho namazaná strana. Kdo se s liškou paktuje, loká z rohu hojnosti.
Strakapoud je zřídlem, liška je tečením, je neustálým tokem. Nikdo ji nechytí. Hlasitě pšouká a směje se tomu. Baví se svými kousky.
Pohlédni na následující řádky. Jsou to hltance uzmuté z proudu, dílky neko-nečné a stěží uchopitelné skládačky, chuchvalce rezavých chlupů, cáry jejího masa nebo lžíce vařených oranžových hub. Jsou to jenom malé kousky rozma-zaného tajemství, kousky lišek, které nás přesahují.
…dva kroky k ohništi / bradavkama jizví břicho skutečnosti / a moje dlaně / sápou se po tisících šnůr / připojených odtud tam / a odnikud na druhou stranu / a její klín / růžový trychtýř do nějž vše spadá / červený trojúhelník kymácející se na vrcholu / zvolna tmavne / a labia nachoví / a uvnitř je tma / překrásná / prázdná / plná hvězd a hrůzy z bezednosti / ta / kterou chci prozářit ve slunečný nebeský den / vidím ji z uhlíků / když dohořívám / a už nevím jak dál…
…skoro bych čekal že v té díře musí být / že už to přichází / že teď hned otevře dveře / a hop a hop / že rozlouskne mou ulitu krouženou od prvního třesknutí / krunýř který mohutní
s každým dalším domnělým úderem / ten který jsem snad pracně snad hladce snad obratce a hrubě vysnil a popletl ze zvyklostí / pláty ukloval z moudrosti předků / uplkal z nesmrtelných keců / neboť věci padají odtud tam a ne naopak / přeci / synu / tak a tak / jenže krunýř má ten kdo tvrdne v díře / a skoro by čekal / čeká / čekám / možná / možná že někdo přijde / ale nikdo tam není / asi…
…chvílemi už jsem na dosah / sápu se / konečky prstů tak tak dotýkám se jeho cípů / už jsem ho měl (!) / držkou ryju dláždění a kostky létají všemi směry / znovu se zvednu / rukama máchám / běž si běž / a on stojí na rohu / cinká železem a chechtá se liščími zuby / ani se nezadýchal / jen si běž / nastražím léčku / hraji nezaujatého a tvář hustím v hermovu masku / běž si / obejdu dům zezadu / teču jako rtuť / zaútočím ze zálohy a lapnu ho neposedu / zubama míhám / stříbrný jako stříbro / živý jako život / chvěju se nedočkavostí / ta žízeň za mými zády / ještě kousek / krok a poznám po čem vlastně prahnu…
…tak tady to bylo / tenkrát jsem upadl a psi mě drželi za nohavice / ale látka nevydržela / a všechno se potrhalo na cucky / celou noc jsem seděl nahý v blátě / prdel mě studila / a pak vyšlo Slunce / odešel jsem domů / oblékl si nové kalhoty / a s novými psy vyšel ven / protože staré jsem ztratil / a také domov mi byl cizí / přecházel jsem sem a tam / nohy mi podkluzovaly na blátě / nevěděl jsem co dělat / a psi mě následovali / a pak vyšel Měsíc / a já stojím před tím místem / a dívám se na blátivou polévku s cáry cizích kalhot / a moji noví psi se rvou se starými…
…na posteli už jen ovoce které tam zanechala / jablko nebo hrozen oranžových melounů / obrázek umučeného / nebo zbytek zítřejšího oběda / a nic / mohu všechno vzít / sbalit do prostěradla a odnést někam ven / třeba k tomu stromu kde jsem se vyloupla z pichláku / mohu to zahrabat / spálit / rozmetat / nebo zplynovat / ano mohu to zabít / ale před nimi se neschovám / ony zůstanou / ty plody které znají mé myšlenky / myšlenky / dívám se na ně / třesou se v obavách a trousí semínka / zrcátko s umučeným se potí / nemůžeš nás jen tak zničit / musíš nás sníst…
…ještě tohle / popolétne k modrému kameni a na zelený se vykašle / možná se někdy vrátí / ušpiněný hovnem nezdařených pokusů a čajovým třepením anebo vítězný / půjde to ráz na ráz / vyzdobí se metály a střapci / očistí certifikáty / vypije moře a prošmejdí postele / právě teď / kličkuje mezi mucholapkami / cosi uždíbne / blokuje plácačku / uhýbá stranou / blýská očima / útočí…
…a v těch krystalech jsem hledal pravdu / nasypal jsem jich hrstku do kalíšku a podrobil žíhání / tavil jsem je dvacet tři nocí a jedenáct dní / nic se nestalo / volání draka jsem nezaslechl a počítač únavou zíval v podivných znacích / kotouče hranatěly a lidé bez vlasů začali promlouvat k bohu ale nic se nestalo / z éteru jsem přijal zprávu že jediná správná cesta nikam nevede…
…v časech kdy pole povstala v růžová pesticidová těla která se v dlouhém průvodu vydala na pohřeb poslední velrybí mrtvoly žili lidé / byl jsem jedním z nich / tak ohebný a jasný jako slídová destička / obýval jsem město které pojedlo horu a každé ráno se modlil / a měl jsem strach neboť ačkoli tu vše bylo cítil jsem se prázdný / laskavý strakapoud který obýval mou dutinu také odletěl na smuteční pochod / doufal jsem v jeho návrat a modlil se / zoufal jsem a v noci tajně vykrádal kabelové skříňky abych se najedl / jednoho dne se znovu objevil / ohořelý a s plamennýma očima / usedl do mě vykoukl ústy a začal zpívat píseň smrti…
|
||||
3. |
|
|||
nebe nandané do okna
jako na skleněný pekáč
pečení za skomírajícího slunce
ptáci s píšťalkami u hnízd
za vsí se u nebe slabě zelená les
vysvětlovali jsme synkovi
že je to dálka
on ji chtěl vidět
**
přes okno se sype kouř
za ním ještě vzduch
a pak koruny lesa
naváté do nebe
nebožtíci mohou mít
tolik úkrytů
**
zloděj jabloní
s dlaněmi čistým ránem a úsvitem
s dlaněmi
v nichž by se mohla hromadit rosa
tak klidné jsou ty dlaně
že krádež vydrží nepovšimnuta roky
a sad je jako býval
v dětství a před lety
jen navštívit ho nelze
**
déšť a hmota zahrady
stolky, kůlna, sušák, keře
tak je to vždy
že něco odhmotňuje
a něco uzemňuje
a ty musíš jít
ne létat
ne stát
**
samozřejmě
že ještě žijí lidé naplnění nebeským smutkem
mají tělo, zaměstnání, postel
nejsou to duchové ani andělé
jen je něco posedlo
byli pro to otevřeni
ne připraveni
jsou plni toho těžkého modrého nebe
v němž se slunce ztrácí jako světluška
v němž se ztrácí cokoliv
z něhož přicházejí mraky
myšlenky, skutky, sny,
tíha v rukou, zpomalené nohy
strnulý pohled
řemen kolem srdce
z něhož mrtví vysílají
rádiové vlny
kde se zacelily rány
kde byla sňata tíže
kam se vznáší mrtvý parašutista
**
plevel starostí
v hýčkaných domech
o kus dál na poli
rostou pampelišky místo obilí
leccos se podařilo
let mezi zeměmi
led ve sklenicích
směnou za
stíny spermií ve varlatech
vajíčka na měkko ve vaječnících
Bůh je spravedlivý
**
POJĎ SE TOČIT SE ZVÍŘATY!
labuť, kůň
tygr, jelen
ty a další dospělí
hej, kolotočáři!
zahoď vajgl
a přidej trochu!
ať to letí
ať to jede!
chlap v autě
žena na pštrosovi
dítě v tanku
kamínek v golemovi
**
hej, Nosferatu,
tady jsem
a mojí krve
si neužiješ
rozplynula se ve světle dne
vysálala
až uvidíš červánky
vzpomeň si na mě
Nosferatu, jsem oběť
ale toho pouštění žilou
které se děje bez žil
žiji v upírovi
kterého by ses bál
**
lidská povaha
má v sobě
lhoucí jazyk
lže jím sobě
o sobě
prolhané zvíře
**
jak vystřelený na měsíc
zbavený duhovky
jen s bělmem a zornicí
ne právě příčetný letec
pták proti své vůli
smrtelný kulkou
kterou je
oči se mu točí
a zírají do známa
příliš zostřeného
příliš blízkého
náhlého a naléhavého
neopominutelného
nepominutelného
neminutelného
magnetického
tichou noční vůlí
písečné lebky na obloze –
terče
který si přibližuje střelu
pravda otevírá rány
smysl se štěpí
aby se znovu ustavil
a stvořil
někoho nového
**
při západu slunce
slunce vykašlává
krev do mraků
až jsou z nich
překrásné červánky
když je laskavý Bůh
všechno je laskavé
ale my nejsme Bůh
ani nové slunce
ani den
na to je nás
už příliš mnoho
Adam ještě mohl
hovořit se světem
**
nebe zocelené výdechy
teplárenských komínů
voda se v mraku střádá
bez vlastního přičinění
je v moci zákona
má tak alespoň
nějakou šanci
být šťastná
rajští vyhnanci
s vlastní vůlí
šednou
ve stínech svého království
**
jako nějaký návrat
máš, co jsi chtěl
a jsi dávno před sebou
daleko tam
kam ses odhodlával
kam jsi neviděl
kde by ses nečekal
**
kolotoč na pouti
se zastaví
a ukáže se
tank a jelen
koně a auta
někdy je v lese
k vidění oběšenec
hopká pod ním zajíc
jeho auto v noci míjí srna
**
za zářivýma očima
se zaklápějí víčka
sen ulehčuje
rozvazuje tělo
ve vlastním svitu
otevírá kraje a rozvolňuje okraje
nelze si stěžovat
je nevhodné si stěžovat
to by snad mohli nebožtíci
přece jen je člověk vytlačený do světa
měl by něco vydržet
něco vnitřního, velkého a pustého
něco tísnivého
upřímný čas
**
ptáci mají kostěná ústa
a přece trylkují jako píšťalka
slunce s rozžhaveným obličejem
se nezlobí
věci jsou tak plné lásky
i vyhnívající šnečí ulita
nebo se takovými staví být
snad to není
pokrytectví
**
vítr listuje ve stromech
jak hledá
kde naposledy přestal
svět je plný nebeských zástupů
a něčeho strašlivě nelidského uvnitř lidí
o tom je třeba mluvit nahlas
předčítat
**
vlévá se večer
po nebi střižné stíny vlaštovek
a jejich vypjaté volání
pak tu bude skladiště hvězd
a jejich prosévání
lidskými upachtěnými hledači Boha,
smyslu, toho rozhodujícího a věčného
nekonečná lopota
a nic z toho doslova
za sebou dřina a těžební struska
před sebou neubývající stříbrný vrch
sladce vábící
neoblomně odpírající jakoukoli nápovědu
**
ještě zavyje pes
trochu nadzvedne se kámen
prach si lehne do rozestlané cesty
kočka rozsvítí oči
motýl zavře desky s malbami
hvězda se zapne na nebi
zářivá, až luna přechází
není, kam jít pod hvězdami
ony samy mají naspěch
nelze se vrátit
nebo přestoupit do jiného příběhu
ty nejsi vypravěč
bohužel
jsi postava
mohls nebýt a stále jsi
Bohu dík
**
|
||||
4. |
|
|||
Strakapoud bubnuje a věci světa víří. Zjara usedá na suchou větev, která dob-ře zní, a láká samičku. Volá ji k sobě.
Hbitě poskakuje sem a tam, mává čtyřma rukama a nohou drtí démona strachu a sobectví. Tančí radostně, ne-boť ví, že co je zde, je všude a to co zde není, není nikde.
Kde je strakapoud, tam nemá místo strach, avšak on sám je děsivý. Zná cenu volby. Ví, že je nutná a nic jej nezlomí. Snad jen on sám.
Kde je strakapoud, nelze shromaž-ďovat. Kde on hraje, nelze kupčit se zemí, s lidmi, zvířaty, se stromy, ani s ba-revnými odpadky nebo bezuzdným bujením.
Zobákem tesá do dřeva záhadné znaky. Čti je a spočineš. Konečně zasta-víš těžbu, která tě vysává. Připusť, že tomu tak může být, na okamžik všechno opusť a čti!
„Neboj se!“ volají na tebe.
VE VĚTVÍCH
ptačí nohosloví
osvítilo mnohé básníky
prvním z nich
byl zřejmě strakapoud
tak to alespoň stojí
v kronice nohoslovců
ptačí říše
strakapoud je ptákem
a asi i básníkem
někdy se zahloubá
do křížení větviček
drápkama zaškrábe
na kmeni jasanu
zobákem přerovná
slova a verše
je velkým nohoslovcem
nekřičí do větru!
TAJEMSTVÍ A VÍRA V KRASU
NOC NAD JESKYNÍ BALCARKA
staří medvědi zdá se pláčou
jsou mi tak vzdáleni
že se daleko jeví jako vysoko
jsou daleko
jsou vysoko
jen jejich slzy
které naleznou cestu tmou
a prokličkují mezi nádechem/výdechem
toho v mracích
nakonec pročísnou
listy posázenou korunu
dechem toho v mracích
rozkývanou
nade mnou
hou
kapky se náhle
a nečekaně zjevují
vlažné mokré nasládle veselé cosi
na tvých rtech tvářích
čele a víčkách
ležíme
musím se tiše smát
pod zády 138 metrů
devonského vápence
pak 76 metrů prázdnoty
vyplněné kostmi medvědů
a níže
bezmála 6 378 211 metrů
na povrchu okoralé
kapky taveniny
hučící živou tmou
hou
a kolikrát víc prázdnoty
a kolik životů k další kapce?
ZAKLÍNÁNÍ KRAJINOU
hory
odštěpující pilulky lásky
od toho co nepotřebuji
jezera
pijící hoře
z prorezlých lamp
a starých kanystrů
lesy
horkým klíčem
odemykající žaláře zuřivosti
vzmužte mě!
ZAKLÍNÁNÍ
KRÁLEM BUBENÍKŮ
zabij mě strakapoude!
a vezmi si mé peří
vezmi mé peří
a sněz je kořeny
rozryj rohy
uválej v tlapách
a odlij z něj pěsti tmy
které se nebojím!
VOLÁNÍ
smotat cigáro úzkosti
a kouřit
kouřit
kouřit
zapomenout
rozpomenout se
rozmotat křidýlka tabákolovců
Tabakú!
Tabakí!
zavolat
BLOUDĚNÍ
kostel
za oknem nic
před ním předokní
úzkost
před kostmi předkostí
za kostmi nic
v kostech
úzkost
BUDDHA NA SUPÍM VRCHU
ve tvém šepotu
zaslechnu šumění svých listů
a přece nerozumím
podáváš mi květinu
tvůj úsměv
je můj
PROMĚŇOVÁNÍ
býk nebo okamžik?
v tomto okamžení
jsem býkem
až příště mžikne
budu tečkou na jeho sítnici
dříve jsem putoval
tělem stromu
býval jsem
drobounkou destičkou
z kořenů k listům a zpět
snášel se v mžení
stoupal jsem lýkem
a dření
dříve
to bylo dříve…
ODVAHA ZRANITELNÝCH
vzbudit se do tmy
jako liška
která se mihla
městským parkem
do hlíny tlapkou zašlápla
neúspěchy
nelásku
to co chce
to čím není
vyškrábala se
na vrcholek kopce
a je v tom snu
sama
sebou
se všemi
miláček!
SMUTEK
šeří se a věci slábnou
mezi psy
již vidím kousky tmy
jak tiše usedají k pařezu
toho co bylo
prostírají sytí se
a kypí
i psi hodují
žerou kosti stromu
s nímž jsem tolik slov prohodil
a teď tu není
je pryč
VZTEK
žiju!
a pod mým kopytem
vylomil se a kamsi upadl
starý arkózový schod
a já šplhám vzhůru
nad dírou
která po něm zbyla
křičím
mezi řemeny deště
a prsty drolím
hliněná vlákna zahanbení
která tvoří mé lano
VOLBA
upálit psa
který kňučí příliš hlasitě
strčit mu prsty do očí
ale neplakat
pokleknout
oslepit ho a nechat shořet
tiše a bez lítosti
protože jinak
tu umřeme všichni
mé hořící srdce!
HRAJU ŽIVOT
a dny jsou neopracované
hrubé a surové
když mě kopou do ledvin
a je to krásné
když jim oplácím
a ony přes krev nevidí
ale bez nenávisti
tak
protože zítra
už se budeme objímat!
VYSOKÉ A NÍZKÉ
červená znamení
hledám je
mezi hoblinkami třešňové kůry
dýchnu
a ony se začnou pohybovat
tělíčka ploštic
a s každým mým výdechem
víří rychleji
a rychleji
vstupují do mě
a opět mizí
rodí se jsou
a umírají
mezi mými rty
když na patře cítím
palčivou chuť
jejich podrcených krovek
a myslím na to
jak asi chutná mé tělo
mezi zuby čehosi vyššího
BRATRSTVÍ
a tam
na vrcholku vlčího špičáku
na hrotu okamžiku
nad jícnem zatracení
tančí drobounká světýlka
blikají do tmy
a kouzlí lásku
vlku – říkám mu
vezmi si mé kosti
a spolykej vnitřnosti
bráško
anebo si já vezmu tvoje!
ZMATENÍ
co je to to co se jeví jako já?
to co se prolíná
se vším ostatním
tak božské
tak bolestně osamělé
s vlastními drápy v obličeji
to o čem kdosi
pronesl jakási slova
skrojek skutečnosti
co je to?
a komu se právě zdám?
|
Recordings On the Road Czech Republic
Collective publishing project of a few kindred musicians, flowing outside (on periphery or in underground) the Czech music happening and mostly devoted themselves to alternative rock or avantgarde music. Stylistically diverse is united by a similar attitude to music perceived not as a medium, but as the way, autonomous and eminently participating on our lives, on our road. ... more
Contact Recordings On the Road
Streaming and Download help
If you like Autumn Almanac, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp