FRIENDS, LISTEN OR DOWNLOAD OUR MUSIC ONLY FOR FREE (just enter zero as the price).
MILÍ, POSLOUCHEJTE A STAHUJTE NAŠI HUDBU ZDARMA (jako cenu uveďte nulu).
* * *

Memorial
Cesta tmou (Through the Dark)

A Letter to Milan Holeček Instead of the Preface

Ahoy, Milan,
as you know, I watched Memorial comeback more with excitement than joy at first, because it was clear to me that in view of the assumed French tour and an official release from a renowned underground label, you would have to prioritize this band over Frequently Asked Questions, that I consider as more original group than any other Czech band. Nevertheless, I had no doubt that this switch was inevitable on your way and it was necessary to move to another track in time. For many months, I listened curiously to your reports of a promising renewed collaboration with the original singer and keyboardist Pafka, and the concert recordings and the first recorded single, Drahokam, sounded really promising. Then Pafka had left the band and the sound predictably changed. Even the fact that you accepted her departure as a challenge, despite the risk that the substantially changed repertoire and sound would not appeal publisher (which eventually happened), indicates that a temporary move to Memorial was necessary, and your record now confirms that it was also meaningful.
I’m really happy with your album and I consider it as the best Memorial record so far, however perhaps it is a bit inappropriate to compare your older recordings in the trio with Radek Novák or the earliest in the first line-up with Pafka, with what you recorded today in a line-up identical to Frequently Asked Questions. The question of whether you could have composed similar songs more than fifteen years ago, is also a little useless. It was the long distance and experience with the differently formed band that enabled you to follow up on your older work with reverence, i.e. kindness to its former sound, and probingly, and this exploratory view fits the name you gave the album (Through the Dark) perfectly. Maybe the questioning of the faded and the search for the living in the abandoned songs is somewhere behind all the looking back in the new songs, and it was the desire to resurrect what should be heard over and over again that ruled out all sentiment. Picking what has been heard, whether it has been preserved or echoed somewhere deep in the memory, is always dark, but what is revealed can perfectly illuminate a presence that seems as incomprehensible as it seemed yesterday.
And perhaps this weaving of preserved past experiences and remembered words with a living experience of today and its polyphony is the most creative practice of Memorial, as the name of the band suggests. And that is what it is important to your second (or first) band: while Frequently Asked Questions, like I've written before, create things, Memorial remembers the forgotten ones, lets them come to life again and speak in other contexts. If it keeps coming back, it will only be good, because with its help we will not forget much of what we could forget.
Thank you!
Ká
* * *

Dopis Milanovi Holečkovi namísto úvodu
Ahoj Milane,
jak víš, sledoval jsem zprvu comeback Memorialu více s napětím než s radostí, protože mi bylo jasné, že s výhledem na tehdy zvažované francouzské turné a oficiálně vydanou nahrávku u renomovaného undergroundového nakladatelství budete muset tuhle kapelu upřednostnit před Frequently Asked Questions, jejichž tvorba mi přijde dlouhodobě zásadnější než kterékoliv jiné české kapely. Přesto jsem vůbec nepochyboval, že tahle výhybka je na Tvojí cestě nevyhnutelná a je třeba načas přejet na jinou kolej. Během řady měsíců jsem zvědavě naslouchal Tvým zprávám o slibné obnovené spolupráci s prapůvodní zpěvačkou a klávesistkou Pafkou a záznamy z koncertů a první natočený singl Drahokam zněly opravdu slibně. Pak z kapely Pafka odešla a zvuk kapely se nevyhnutelně změnil. I to, že jste její odchod přijali jako výzvu, přes riziko, že podstatně proměněný repertoár a zvuk nakladatele neosloví (k čemuž nakonec došlo), svědčí o tom, že dočasné ukročení k Memorialu bylo nezbytné, a Vaše deska nyní potvrzuje, že bylo i smysluplné.
Mám z ní opravdovou radost a pokládám ji za dosavadní nejlepší album Memorialu, jakkoliv je možná trochu nevhodné srovnávat Vaše starší nahrávky v triu s Radkem Novákem nebo ty nejranější v první sestavě s Pafkou, s tím, co jste nahráli dnes v sestavě personálně totožné s Frequently Asked Questions. Otázka, zda jsi mohl podobné písně složit již tenkrát, před více než patnácti lety, která se mi vkrádala, je také trochu zbytečná. Právě ten dlouhý odstup a zkušenost s odlišně založenou kapelou Ti umožnil navázat na svou starší tvorbu současně pietně, tj. šetrně k vašemu tehdejšímu zvuku, i pátravě, a právě tomuto zkoumavému pohledu přiléhá název, který jste desce dali, dokonale. Možná to tázání po vyvanulém a hledání živého v opuštěných písních je někde za tím vším ohlížením v písních nových, a právě ona touha vzkřísit to, co by mělo zaznít znovu a nově, vyloučila veškerý sentiment. Probírání se tím, co zaznělo, ať už to bylo uchováno, nebo to doznívá ozvěnou někde hluboko v paměti, je vždycky temné, ale to, co se přitom odhalí, může dokonale osvětlit přítomnost, která se zdá být stejně nesrozumitelná, jako člověku připadal ten včerejšek.
A snad právě tohle tkaní uchovaných minulých zážitků a utkvělých slov s živým prožíváním dneška a jeho polyfonií je tou nejvlastnější tvůrčí praxí Memorialu, jak na to ostatně poukazuje název kapely. A v tom je také jeho význam pro druhou (či první) vaši kapelu: zatímco Frequently Asked Questions, jak už jsem dříve napsal, tvoří věci, Memorial si ty zapomenuté vybavuje, dává jim znovu ožívat a promlouvat v jiných souvislostech. Bude-li se i v budoucnu vracet, bude to jen dobře, protože s jeho pomocí na mnohé z toho, na co bychom mohli zapomenout, nezapomeneme.
Díky!
Ká