probudit v sobě vděčnost stát se středem její zahrady kde se květiny a tráva lesknou ráno zázrakem nebe oddaluje stromy tak, že jim objímá korunu probudit v sobě vděčnost za dům a lidi v něm za teplo v kuchyni složené peřiny pozdravy na prahu /// světla starého mostu neodrazují srny je v poli odstavený tvoje rty zářily mi dnes do snu byly to rty tvého mládí plné naděje moje rty nic neprozrazují nerozumějí světu a tak jen napodobují volnoběh odposlechu můžeš je políbit ale zůstaneš se mnou na mostě /// vlídný jarní dar po lesní a polní cestě závory, které můžete objet zleva i zprava kříž na tlustém kmeni s umělými květinami děti na kolech poskakující po nových a nových výškách sedaček a velikostech ráfků roztočil jsem řetízák obsazený dětmi takže se sedačky vyklonily do stran a kdo měl delší nohy přestal šoupat botami tentokrát jsme minuli křížek Jana Nepomuckého bez vzpomínky na jeho jazyk často jsem hledal smysl není jsou rozhodnutí uprostřed života /// tvůj příběh je krátký v jakkoli dlouhém čase květy se vrátí tebe si vítr nese momentka v krabici někdo s tváří s nebem za zády u rozkvetlých stromů to je ta brána kterou šel jsi jdeš, půjdeš domů ///   do zahrady se kloní nebeský dar rozkvétá sluncem světlé darování prostřené na věcech zahrady bzučí včelami roste v jeteli a trávě spočívá na cihlách ohniště Bůh naplňuje nitro tichým světlem až věci nemohou být co byly zahrada je ostrovem dar /// vyhlazené bleděmodré nebe vzkazuje: tady je několik posledních dnešních mraků-beránků koruny stromů jsou viditelné z výšky stejně tak vesnické sedlové střechy připomínají lodě odstavené dnem vzhůru do nebe dolétají zrnka pylu odražená vrtěním včel před vyleštěnýma očima nebe jsou malé věci stejně znatelné jako ty velké je badatelem-archivářem naši chlapci bujaře přikládají do ohně křik se nese přes zahrady a odráží se od oken zase tam kde se zvětší a uchová /// v rohu kde se sbíhají a rozbíhají stěny dne říkáš si: „rád vypomůžu s touto stavbou ale příliš často se zapomínám“ a omlouváš se: „není zlý úmysl nestarat se o průběh dne když žiješ něco všedního stejně úmysl který zdi budoval je daleko silnější než všechna tvá zapomnění“ a tak často zapomínáš že jsi jak budeš litovat až mistr řekne: „cihly, které jsi měl v dlaních jsi poztrácel na cestě ode mě a pak jsi mě volal že jsi ztracený“ ///   život rychle uplyne většinu času budeš shánět potravu a bojovat s nepřáteli zbraní je i tvář i myšlenka ty bitvy nemusejí být velké a okázalé budeš s někým sedět u stolu nebo mluvit do telefonu tak budeš plynout a jednou tvůj bezzubý úsměv rozzáří tváře tvých vousatých dětí /// v těchto skromných prostorách zahrady za domem kde zrávají švestky a mrazík hatí mladé květy hlína vyčkává pod trávou na déšť který sliboval ale zapomněl všichni čekáme na své květy které mají být klíčem k dalšímu nepředstavitelnému životu je sucho ale déšť si vzpomene a mráz odejde, odkud přišel do nepřítomnosti světla ///   v zimě byl ve skleníku mráz a prázdno nic, které tam bydlelo nemělo náruč ani tvář pak přišla láska dala hlíně sazenice a sazenicím hlínu náruče teď soutěží o pozornost je jich plný dům /// vychází slunce nad loděmi rybáři pátrají háčky u dna zlatá rybka budí tlusté ryby a navádí je místo sebe svět dává prostor a řád ale nezasahuje se světlem se budí děti a tak slunce sbírá odrazy které jsme poslali místo sebe ///   ani okno, ani střechu ani zdi, pane, nebudu chtít jen když mi budeš žehnat příď, záď i vesla i kýl oželím, pane jen když mi budeš žehnat Chárónovi, převozníku vypomůžu bez úplaty psem před branou nechám se rozdrásat budeš-li mi, pane, žehnat lidmi podupat se nechám zlými jen abych do nich ťal nejsem-li jen nic uprostřed ničeho pane chceš-li mne zde mít pane chceš-li, abych konal buď jen se mnou, pane zabydli se ve mně a poskytnu Ti zdi, střechu a okno přijď a vezmu Tě na loď přijď a prožij mne rozsápaného zahleď se do mého srdce a spatříš je upřímné tak čisté že musí jít a bojovat bojuj spolu se mnou, pane bude nás vždy víc než nepřátel o cokoli, co je čisté mnoho se musí bojovat požehnej mi, pane vejdi ve mě, pane buď se mnou, pane alespoň o boj který není marný prosím