We’ve updated our Terms of Use to reflect our new entity name and address. You can review the changes here.
We’ve updated our Terms of Use. You can review the changes here.

Departing the Earth

by Frequently Asked Questions

/
  • Streaming + Download

    Includes high-quality download in MP3, FLAC and more. Paying supporters also get unlimited streaming via the free Bandcamp app.

      name your price

     

1.
Jaroslav 03:07
JAROSLAV An empty house sits in the mist, gestapo seal on the door As he opens it, he’s well aware of what he opens with it He knows that inside weakness, fall and snow lurk alongside his dream The veil of fog might just as well be the smoke of Auschwitz Persistently he dreams, in his sleep and in waking, About the box of last year’s photos. Locked behind two doors, A single picture of his, an icon of sorts. Fog conveys every shuffle of a shoe from the quays. Seeing nothing only makes the sounds louder. His hand, as sure as a blind man’s, enters the magical hall. Only now, closing in, the heart starts beating faster. Fog gives things sharper outlines, darkness illuminates The shadows and lights in that snapshot, Alive like Ludvík himself, like the sacramental bread To cover all the death outside. JAROSLAV Prázdný dům stojí v mlze s pečetí gestapa na dveřích. Když je otvírá, dobře rozumí, co otvírá s nimi. Ví, že s jeho snem uvnitř skryta je slabost a pád a sníh. Jak teď mlhou je, zastřen může být dýmem z Osvětimi. Zdá se neodbytně, ať spí nebo bdí o krabici loňských fotografií. Je za dvojími dveřmi zamčená, v ní jedna jediná jak jeho ikona. Mlha přiblíží každé šoupnutí podrážky z nábřeží. Není vidět nic, zato slyšet je čím dál hlasitěji. Rukou proniká jistě jak slepec magickým zádveřím. Cíli na dosah - až teď začíná srdce být silněji. Mlha jen zostřuje, tma rozsvěcuje stíny a světla té fotografie, živé jak Ludvík sám, jako hostie, jež všechnu smrt venku sebou přikryje.
2.
Řeka a Jan 03:20
THE RIVER AND JAN Jan has his own river. Who’s to say it’s not for real? When I hear him talk about it I see my own river… in the land of the antipodes. Where Jan’s river is Can be anybody’s guess. Awaiting renewal Flowing through the ages. Jan stares ahead, Not aware of the world around him, Shining in his eyes Is the smooth surface Somewhere out there. Sometimes he wakes up when it’s still dark Seeing twice the number of stars Floating upstream In the celestial mirror And the water sings: “Look at me, sonny!” “Look at me Jan! What I reflect shall come to pass, What I am is what remains. Jan stares ahead, Not aware of the world around him, Shining in his eyes Is the smooth surface Somewhere out there. ŘEKA A JAN Jan má svoji řeku. Kdo může říct, že není skutečná? Když slyším, co o ní říká, vidím řeku, kterou mám já… u protinožců. Kde je Janova řeka, nikomu známo není. Plynoucí věky čeká na obnovení. Jan se před sebe dívá, svět vůbec nevnímá, v jeho očích se třpytí plynulá hladina tam někde venku. A někdy do tmy vstává a vidí dvakrát tolik hvězd jak plavou proti proudu na zrcadle nebes a voda zpívá: „Dívej se na mě, synku!“ „Dívej se na mě, Jane! Co odrážím, pomíjí. Co jsem, to tady zůstane. Jan se před sebe dívá, svět vůbec nevnímá, v jeho očích se třpytí plynulá hladina tam někde venku.
3.
Litanie 02:08
LITANIES After birth and beneath heavens Touches are not the frontier Neither are horizons After yesterday, before tomorrow If night, then sleepless one I’m cold, therefore I am And you fancied kissing a succubus? Earth’s weight makes for a firm stride While flashes last, no thunder A tree’s alone a hundred years, then in a forest Songs as attempts to speak Fingertipping your cloak’s hem It is as deep, as it is without water A journey is to lose it all It’s raining birchen ropes Time will return once you are gone First-name basis – a confidence boost Death is the end of any conversation Stairways, arteries in your ears Shadow trampled under body In vertigo you need no feet Hasn’t got anyone just yet again Running my fingers through your fur After birth and beneath heavens LITANIE Po zrození a pod nebem hranicí nejsou doteky, nejsou jí ani obzory po včerejšku, před zítřkem. Když noc, tedy beze spánku. Je mi zima, tedy jsem. A ty chceš líbat Sukubu? Zem dá tíží pevnost kroku. Trvá-li blesk, hrom nezazní. Strom sto let sám, potom v lese. Písně jako snaha o řeč. V prstech tvého pláště lem. Jak hluboká, tak bez vody. Cesta je o všechno přijít. Déšť březových provazů. Čas se vrátí, až zmizíš. Aby se odvážil, tyká. Smrt je konec rozhovoru. Tepny v uších na schodišti. Stín se ztrácí pod tělem. Do závrati bez chodidel. Už nikoho ještě nemá. Prsty kožich ti prohrábnout. Po zrození a pod nebem.
4.
DIE ERBLINDENDE Sie saß so wie die anderen beim Tee. Mir war zuerst, als ob sie ihre Tasse ein wenig anders als die andern fasse. Sie lächelte einmal. Es tat fast weh. Und als man schließlich sich erhob und sprach und langsam und wie es der Zufall brachte durch viele Zimmer ging (man sprach und lachte), da sah ich sie. Sie ging den andern nach, verhalten, so wie eine, welche gleich wird singen müssen und vor vielen Leuten; auf ihren hellen Augen die sich freuten war Licht von außen wie auf einem Teich. Sie folgte langsam und sie brauchte lang als wäre etwas noch nicht überstiegen; und doch: als ob, nach einem Übergang, sie nicht mehr gehen würde, sondern fliegen. SLEPNOUCÍ ŽENA Čaj klidně pila v kruhu ostatních, na počátku mě zarazilo leda jen to, že jinak číši k ústům zvedá, pak téměř poranil mě její smích a když jsme během řeči povstali, abychom prošli salóny a sály, zatímco jsme se bavili a smáli, uviděla jsem, že kráčí povzdáli zdráhavě, zvolna. Tak si počíná dívenka, jež má zpívat na jevišti. Připadalo mi, že její zrak se blyští zářemi zvenčí jako hladina. A její chůzi mdlou a liknavou jakoby provázelo předsevzetí překonat cosi spolu s představou, že dál už nevykročí, ale vzletí.
5.
Vtělení 02:19
INCARNATION Things are no longer the same, but they are still The way they’ll never be. We are still here. They are no longer and there’ll come a time When we also will be gone. The time of future incarnations. We live the lives Of those we love. And the strength of words will grow towards the end. Solutions, if any, are only illusory. Life is incarnation, life is a part of death. Life is a part of death. Life is incarnation And time is temporality And the dream is without end. VTĚLENÍ Už není, jak bylo, ještě však je pořád, jak nebude, zatím jsme tu. Oni už nejsou víc a přijde čas, kdy taky nebudem, čas příštích vtělení. Žijeme životy těch, které milujem. A slova naberou konci vstříc na síle. Jestliže řešení, pak jenom zdánlivá. Život je vtělení, život je smrti část. Život je smrti část. Život je vtělení a čas je dočasnost a bez konce je sen.
6.
DEPARTING THE EARTH Reflection builds a dam to water’s traces, The landman’s horror’s mirrored in the deep. We knead the key with our tongues and there’s no lock. Before the waters only the drowned man’s clothes. On the water, how can you tell the places you’ve been? How can you tell your destination, Other clouds, different waves, Or the very same? As you depart the earth, disappear behind the horizon, You enter the unknown, a fathomless world. Loss is eternal, infinite, The only thing shared by us. Fear of rejection seals the mouths, No buts, only yeses and nos. Smooth water on end or a swelling mass. No, we’re not where to, yes, we’re where. Wave so tall you don’t see the next, Not knowing where you are. If there’s a coast nearby. If so, what’s it like? Will it smash you to pieces in the tide? Departing the earth you become a Tantalus. Without a sip of water you thirst on the bottomless sea. Loss is terrible, infinite. The only thing safe for us. OPOUŠTĚNÍ ZEMĚ Hráz staví stopám vody zrcadlení, odrazem hlubiny je děs suchozemce. Klíč hnětem jazyky, a zámku není. Před vodami jen šatstvo utopence. Jak poznáš na vodě místo, kdes´ už byl? Jak poznáš svůj cíl pod jinými oblaky, ve vlnách jiných, ve vlnách stejných? Když opouštíš zem, ztrácíš se za obzorem, vstupuješ do neznáma ve světě bezbřehém. Ztráta je věčná, nekonečná. Ona jediná je nám společná. Pečetí ústa strach z odmítnutí, žádný ale, jen ano nebo ne. Hladina bez konce nebo vlnobití, ne, nejsme kam, ano jsme kde. Vlny jsou vysoké, nevidíš na další, teď nevíš, kde jsi. Zda-li je blízko břeh. Je-li, pak jaký, zda příboj tě rozdrtí. Opustils´ zem, stal jsi se Tantalem. Bez doušku žízníš na moři bezedném. Ztráta je strašná, nekonečná. Ta jediná je pro nás bezpečná.
7.
Oboustranná 03:24
TWO-FACED You always turn the same side to me, But I can feel your cold face, too. You offer a strange choice: Nothing, or one of your beauties. You always turn one cheek to me, Rousing my fear, exciting my curiosity. Is it dark on the Moon when the moon is full? Is there not beauty in your other eye, but wrath? Your eye shines bright when it beholds me. But it is light with a black circle Of night around it, which seems to rule your other cheek. Will you show it to me, If I reveal my rage enclosed within Awaking every Christmas? Want me to show you what nobody else knows? An expressionless face, a wordless voice, Emptiness seemingly unfathomable A touch of freezing embrace like that of a new moon. Want me to introduce you to a weight that doesn’t split in half When carried on the shoulders of two? It only becomes heavier soaked in your will And you’ll fall under it just like I fall. Care to know the secret of Gioconda’s face? May the features not be too sharp Of he who casts his shadow Upon her cheeks as she smiles! Want to break the ranks of the ones called upon? You haven’t even started to imagine what it is he invites you to. OBOUSTRANNÁ Točíš se ke mně pořád stejnou stranou, já ale tuším i tvou chladnou tvář. Dáváš mi divně na vybranou: Buďto nic nebo jedna ze tvých krás. Nastavuješ mi pořád jednu líci, budíš můj strach a dráždíš zvědavost. Je za úplňku temno na Měsíci? Máš v druhém oku místo krásy zlost? Tvé oko, když mě vidí, jasně září. To světlo má však černý prstenec noci, již tuším vládnout druhé tváři. Ukážeš mi ji, když odkryju já, jaký mám uzavřený v sobě běs, jenž Vánoci vždy ožívá? Chceš poznat se mnou, co jiný nezná - - tvář bez mimiky, hlas beze slov, prázdnotu, která se jeví bezmezná, dotek, jenž svírá mrazivě jak nov? Chceš poznat se mnou tíhu, jíž nepůlí, naloží-li si ji na ramena dva? Ona jen ztěžkne nasáklá tvou vůlí, ty pod ní padneš, jako padám já. Chceš poznat taje tváře Giocondiny? Kéž nejsou příliš ostře řezané rysy toho, jenž vrhá svoje stíny na její líce, když se usmívá! Nechceš víc patřit mezi nazvané? K čemu tě zve, se ti ani nesnívá.
8.
O štěstí 02:40
O ŠTĚSTÍ Na konci prázdnin pozdní léto září, pak návrat do městě a vlak a vlak a vlak a potom přestoupit a v Brodě na nádraží už voní koprem prosycený okurkový lák A zahradnický déšť a zahradnický skleník a tenisový kurt - nálada předměstí. A je to jako nic, docela nic to není, a přece - jak to říct, že zpívám o štěstí. A teď: kde jsou a co, mí všichni, co tu byli. Vracet se z prázdnin z blízka Jihlavy. O tuto letní navečerní chvíli kéž mi Bůh věčnost nastaví.
9.
THE BORDERLESS LAND A land without borders, Land full of dreams of other lands Land without earthquakes Land without “I am you” And no one is Replaceable, A land without land’s end. A land that emerges not From a reshuffling of the dunes, From crests of sea waves, It is and yet it isn’t. It is and yet it isn’t, Like boats ashore, Like a child’s dream A land without a threat. Without coastlines, No tables left in haste before dinner Land without potholes, without graves, Land without “I am us” And no one is Replaceable ZEM BEZ BŘEHŮ Zem bez břehů, zem plná snů o jiných zemích, bez zemětřesení, zem bez „já jsem vy“ a nikdo není nahraditelný, zem bez konce země. Zem bez vynoření z přesýpání dun, z hřebenů vln je jako když není. Je jako když není, jak na souši člun, jak dětský sen zem bez ohrožení. Bez pobřeží, stolů před večeří zanechaných, zem bez jam a rovů, zem bez „já jsem my“ a nikdo není nahraditelný…
10.
A TADY VŠUDE MUZIKY JE PLNO Po hrdlech zvířat přejížděly nože. Té muziky! A bez hlásku! A někdo pořád dokola řek Bože, pták píp, jako když visí na vlásku. Tak tady všude muziky je plno, jak z mrtvých andělů, jak odevšad. Jako když samou hudbou praskne lůno, jako když začnou po hospodách hrát. Je tady věcí odloženo shůry a hle, co lamp, v nichž dohořívá líh. A někdo tady vydlabává z kůry sny naše v temných lesích pohlavních. My všichni po dvou. Ó my na kolenou leda tak ještě nad zázrakem břich. Leda tak v loži zacloněném plenou z dušiček dětí nechtěných.
11.
Brejlovec 04:31
FOUR-EYES Four-eyes says: “No more expectations. It is the father’s role to be an idiot in his son’s eyes. You can shout all you want, even kill yourself, Once out the womb there’s no getting away from darkness.” Four-eyes says: “Such is the world, You can survive but you can’t win. Now you do have rights – to your very own inferiority complex. But I’ve already got forty years under my belt.” Four-eyes says: “Kids, they play, They forget, we leave the playground. As night settles in, today is the day of no next time. You woke up abandoned and it will always remain a part of you.” Four-eyes says: “We’re constantly on the approach, But we can’t keep up with the speed of the universe. I wish we could forgive each other The cosmic chill we’ve allowed to enter our bones.” BREJLOVEC Brejlovec říká: „Už s ničím nepočítám. Je úkol otce být za idiota před synem. Ať řvem jak chcem a třeba ať se zabijem, z lůna jsme venku a před tmou se neskryjem.“ Brejlovec říká: „Tohle je svět, jde to tu vydržet, nejde to vyhrát. A právo máš tak na vlastní mindrák. Ale už jsem zfouk čtyřicet let.“ Brejlovec říká: „Děti si hrají, zapomínají, my odcházíme ze hřiště. Je skoro večer dne bez příště. Zůstane v tobě, jak jsi se probral opuštěn.“ Brejlovec říká: „Furt k sobě míříme, jenže nestačíme vesmírný rychlosti. Kéž bychom mohli si vzájemně odpustit chlad kosmu, co jsme si pustili do kostí.
12.
VŠECHNO JARO ASI Všechno jaro asi včely roznosily po lípách. Jako když návsí projde rasík, tak zdvih se prach. Dnes osiky se chvěly dlouho přes večer. Sinavý měsíc bělí z krve pár ptačích per. Z opuštěnosti psí kam vytí zaniká? Jsou prázdné prašné vsi. V keř pavouk tká. Jdu večer po návsi vsí prázdnou, prašnou, kam? V tu opuštěnost psí? V keř pavouk tká. Je tedy léto asi. Kráčím svou cestou. Vsí. Jako když přejde rasík. Táhl prach. A vyli psi.

about

FRIENDS, LISTEN OR DOWNLOAD OUR MUSIC ONLY FOR FREE (just enter zero as the price).
MILÍ, POSLOUCHEJTE A STAHUJTE NAŠI HUDBU ZDARMA (jako cenu uveďte nulu).

* * *


A Letter to Milan Holeček as Sleevenote

Ahoy, Milan,
I write this letter for the third time and I believe that finally I can express the main thing I felt during my listening to your new album. At first I was thinking over my distance from those tones. The fundamentally reworked song about Jestřáb terrified me. When I had formerly heard it live for the first time, and I noticed only a little from the lyrics – and this song enchanted me and in that general incomprehension it portrayed me the secret of a loved being as I would imagined it myself. Now the lyrics - and the interpretation - has been refined, and that new rhythm flustered me. Am actually I really going to depart the Earth?
I had grown together and fallen in love with your new album and wrote a new letter. I asked for the nature of my original embarrassments – and for what you were singing about and why it suddenly distanced from the miracle I was accustomed to as to the night starry sky. There is something permanent and it will survive me with the questions that it will evocate. I asked myself about the departing of Earth about that no song, or even the so-called, sings directly but which is still ubiquitous throughout the album. I felt it in the deeper and more disciplined work of the form, ascetic and both deadening and life-giving. I have written to you that by possessing the most basic means of expression you are moving away from ordinary speech and from the bodily world in their frivolous swirling, for which they are fundamentally defying any sorting. And I asked myself why I was so clinging to the seeming I'm trying to inhabit.
And now I write for the third time and I will write several more times, I know, because you made a record that no one can listen to without obligation. How responsibly you approach each tone, every word, so your listener must contemplate everything that comes to him and he must judge himself. It's a dangerous album, and that's right, because everything we create should not facilitate our lives, and because each of our gestures must be life’s deed and not something circumstantial... I write for the third time because I understood your music even differently from your previous albums. It seems to me that what I hear in the songs is not an artificial melody, but a variation of vesper-bells. When long enough before dusk, the bells start ringing outside the village, the lovers can just untwist their entwined hair and pray – and the lonely one can only sigh; and you articulate this simple music on your own and indicate the proximity of the final boundary. But the sound of morning ringing differs only little and that’s time when we – after a hard night – stand at the beginning again. We left and leave, but we did not leave and will not leave. At every bending there is a promise of arising. And so road goes on…
Thank you


Dopis Milanovi Holečkovi jako sleevenote

Ahoj, Milane,
píšu tenhle dopis už asi potřetí a věřím, že se mi konečně podaří vyslovit to hlavní, co jsem při poslouchání Vaší nové desky pocítil. Nejdříve jsem uvažoval nad svou vzdáleností od těch tónů. Zásadně přepracovaná píseň o Jestřábovi mně polekala. Když jsem ji kdysi slyšel poprvé naživo a z textu postřehl jen malounko, nadchla mě a v té celkové nesrozumitelnosti mi vykreslila tajemství milovaného člověka tak, jak bych si je představoval sám. Nyní se ten text – i výklad – zpřesnil a nový rytmus mi podrazil nohy. Opravdu i já opouštím zemi?
S Vaší novou deskou jsem se sžil a zamiloval si ji a psal jsem dopis nový. Ptal jsem se po povaze svých původních rozpaků – i po tom, o čem vlastně zpíváte a proč se to najednou tak vzdálilo tomu zázračnu, na něž jsem si zvykl jako na noční hvězdnou oblohu. Je tu něco stálého a přežije mě to spolu s otázkami, jež to bude vyvolávat. A musím se ptát po tom, co je to opouštění země, o němž žádná píseň, ani ta, která se tak jmenuje, nezpívá přímo, ale které je přesto všudypřítomné v celém albu. Pocítil jsem ho již v tom hlubším a ukázněnějším opracovávání formy, asketickém, současně umrtvujícím i životadárném. Psal jsem ti, že se osvojením těch nejzákladnějších vyjadřovacích prostředků, vzdalujete běžné řeči i tělesnému světu v jejich lehkovážném víření, pro něž se bytostně vzpírají jakémukoli roztřídění. A ptal jsem se sám sebe, proč na tom zdání, které se snažím obývat, tolik lpím.
A teď píšu potřetí a budu psát ještě několikrát, já vím, protože jste natočili desku, kterou nejde poslouchat nezávazně. Jak odpovědně přistupujete ke každému tónu, ke každičkému slovu, tak musí i Váš posluchač vážit všechno, co k němu dolehne a soudit sebe sama. Je to deska nebezpečná, a to je správné, protože všechno, co bychom měli dělat, vytvářet, nám nemá život usnadňovat, tedy proto, že každé naše gesto musí být „životním výkonem“, a ne čímsi podružným… Píšu potřetí, protože jsem porozuměl vaší hudbě ještě jinak než na vašich předešlých deskách. Zdá se mi, že to, co v písních slyším, nejsou nějaké umělé melodie, ale variace na klekání. Když se dost dlouho před soumrakem rozezní za vsí zvonky, stačí si milenci rozplést spletené vlasy a pomodlit se – a osamělý povzdechnout; a vy tuto prostou hudbu artikulujete po svém a naznačujete blízkost konečné hranice. Ale jen o málo se liší zvuk, když zvoní na jitřní – a kdy tedy po těžké noci opět stojíme na počátku. Opouštěli jsme a opouštíme, ale neopustili jsme a neopustíme. V každém sehnutí je příslib povstání. A tak tedy cesta pokračuje.
Děkuji Ti

credits

released July 27, 2018

Martina Kábelová - vocal, bass
Petr Havel - guitar
Milan Holeček - drums


lyrics translation - Lukáš Houdek

Recorded during winter 2018 in number one house in Zajičkov (Jednička).


Děkujeme Suzette Hejdové za laskavé svolení se zhudebněním básní jejího manžela Zbyňka Hejdy!

Many thanks to Suzette Hejdová for her kind permission to her husband´s poems use!


www.facebook.com/faqband

license

all rights reserved

tags

about

Recordings On the Road Czech Republic

Collective publishing project of a few kindred musicians, flowing outside (on periphery or in underground) the Czech music happening and mostly devoted themselves to alternative rock or avantgarde music. Stylistically diverse is united by a similar attitude to music perceived not as a medium, but as the way, autonomous and eminently participating on our lives, on our road. ... more

contact / help

Contact Recordings On the Road

Streaming and
Download help

Report this album or account

If you like Departing the Earth, you may also like: