1. |
Jaroslav
03:07
|
|
||
JAROSLAV
An empty house sits in the mist, gestapo seal on the door
As he opens it, he’s well aware of what he opens with it
He knows that inside weakness, fall and snow lurk alongside his dream
The veil of fog might just as well be the smoke of Auschwitz
Persistently he dreams, in his sleep and in waking,
About the box of last year’s photos.
Locked behind two doors,
A single picture of his, an icon of sorts.
Fog conveys every shuffle of a shoe from the quays.
Seeing nothing only makes the sounds louder.
His hand, as sure as a blind man’s, enters the magical hall.
Only now, closing in, the heart starts beating faster.
Fog gives things sharper outlines, darkness illuminates
The shadows and lights in that snapshot,
Alive like Ludvík himself, like the sacramental bread
To cover all the death outside.
JAROSLAV
Prázdný dům stojí v mlze s pečetí gestapa na dveřích.
Když je otvírá, dobře rozumí, co otvírá s nimi.
Ví, že s jeho snem uvnitř skryta je slabost a pád a sníh.
Jak teď mlhou je, zastřen může být dýmem z Osvětimi.
Zdá se neodbytně, ať spí nebo bdí
o krabici loňských fotografií.
Je za dvojími dveřmi zamčená,
v ní jedna jediná jak jeho ikona.
Mlha přiblíží každé šoupnutí podrážky z nábřeží.
Není vidět nic, zato slyšet je čím dál hlasitěji.
Rukou proniká jistě jak slepec magickým zádveřím.
Cíli na dosah - až teď začíná srdce být silněji.
Mlha jen zostřuje, tma rozsvěcuje
stíny a světla té fotografie,
živé jak Ludvík sám, jako hostie,
jež všechnu smrt venku sebou přikryje.
|
||||
2. |
Řeka a Jan
03:20
|
|
||
THE RIVER AND JAN
Jan has his own river.
Who’s to say it’s not for real?
When I hear him talk about it
I see my own river… in the land of the antipodes.
Where Jan’s river is
Can be anybody’s guess.
Awaiting renewal
Flowing through the ages.
Jan stares ahead,
Not aware of the world around him,
Shining in his eyes
Is the smooth surface
Somewhere out there.
Sometimes he wakes up when it’s still dark
Seeing twice the number of stars
Floating upstream
In the celestial mirror
And the water sings:
“Look at me, sonny!”
“Look at me Jan!
What I reflect shall come to pass,
What I am is what remains.
Jan stares ahead,
Not aware of the world around him,
Shining in his eyes
Is the smooth surface
Somewhere out there.
ŘEKA A JAN
Jan má svoji řeku.
Kdo může říct, že není skutečná?
Když slyším, co o ní říká,
vidím řeku, kterou mám já… u protinožců.
Kde je Janova řeka,
nikomu známo není.
Plynoucí věky čeká
na obnovení.
Jan se před sebe dívá,
svět vůbec nevnímá,
v jeho očích se třpytí
plynulá hladina
tam někde venku.
A někdy do tmy vstává
a vidí dvakrát tolik hvězd
jak plavou proti proudu
na zrcadle nebes
a voda zpívá:
„Dívej se na mě, synku!“
„Dívej se na mě, Jane!
Co odrážím, pomíjí.
Co jsem, to tady zůstane.
Jan se před sebe dívá,
svět vůbec nevnímá,
v jeho očích se třpytí
plynulá hladina
tam někde venku.
|
||||
3. |
Litanie
02:08
|
|
||
LITANIES
After birth and beneath heavens
Touches are not the frontier
Neither are horizons
After yesterday, before tomorrow
If night, then sleepless one
I’m cold, therefore I am
And you fancied kissing a succubus?
Earth’s weight makes for a firm stride
While flashes last, no thunder
A tree’s alone a hundred years, then in a forest
Songs as attempts to speak
Fingertipping your cloak’s hem
It is as deep, as it is without water
A journey is to lose it all
It’s raining birchen ropes
Time will return once you are gone
First-name basis – a confidence boost
Death is the end of any conversation
Stairways, arteries in your ears
Shadow trampled under body
In vertigo you need no feet
Hasn’t got anyone just yet again
Running my fingers through your fur
After birth and beneath heavens
LITANIE
Po zrození a pod nebem
hranicí nejsou doteky,
nejsou jí ani obzory
po včerejšku, před zítřkem.
Když noc, tedy beze spánku.
Je mi zima, tedy jsem.
A ty chceš líbat Sukubu?
Zem dá tíží pevnost kroku.
Trvá-li blesk, hrom nezazní.
Strom sto let sám, potom v lese.
Písně jako snaha o řeč.
V prstech tvého pláště lem.
Jak hluboká, tak bez vody.
Cesta je o všechno přijít.
Déšť březových provazů.
Čas se vrátí, až zmizíš.
Aby se odvážil, tyká.
Smrt je konec rozhovoru.
Tepny v uších na schodišti.
Stín se ztrácí pod tělem.
Do závrati bez chodidel.
Už nikoho ještě nemá.
Prsty kožich ti prohrábnout.
Po zrození a pod nebem.
|
||||
4. |
Slepnoucí žena
05:10
|
|
||
DIE ERBLINDENDE
Sie saß so wie die anderen beim Tee.
Mir war zuerst, als ob sie ihre Tasse
ein wenig anders als die andern fasse.
Sie lächelte einmal. Es tat fast weh.
Und als man schließlich sich erhob und sprach
und langsam und wie es der Zufall brachte
durch viele Zimmer ging (man sprach und lachte),
da sah ich sie. Sie ging den andern nach,
verhalten, so wie eine, welche gleich
wird singen müssen und vor vielen Leuten;
auf ihren hellen Augen die sich freuten
war Licht von außen wie auf einem Teich.
Sie folgte langsam und sie brauchte lang
als wäre etwas noch nicht überstiegen;
und doch: als ob, nach einem Übergang,
sie nicht mehr gehen würde, sondern fliegen.
SLEPNOUCÍ ŽENA
Čaj klidně pila v kruhu ostatních,
na počátku mě zarazilo leda
jen to, že jinak číši k ústům zvedá,
pak téměř poranil mě její smích
a když jsme během řeči povstali,
abychom prošli salóny a sály,
zatímco jsme se bavili a smáli,
uviděla jsem, že kráčí povzdáli
zdráhavě, zvolna. Tak si počíná
dívenka, jež má zpívat na jevišti.
Připadalo mi, že její zrak se blyští
zářemi zvenčí jako hladina.
A její chůzi mdlou a liknavou
jakoby provázelo předsevzetí
překonat cosi spolu s představou,
že dál už nevykročí, ale vzletí.
|
||||
5. |
Vtělení
02:19
|
|
||
INCARNATION
Things are no longer the same, but they are still
The way they’ll never be. We are still here.
They are no longer and there’ll come a time
When we also will be gone.
The time of future incarnations.
We live the lives
Of those we love.
And the strength of words will grow towards the end.
Solutions, if any, are only illusory.
Life is incarnation, life is a part of death.
Life is a part of death.
Life is incarnation
And time is temporality
And the dream is without end.
VTĚLENÍ
Už není, jak bylo, ještě však je
pořád, jak nebude, zatím jsme tu.
Oni už nejsou víc a přijde čas,
kdy taky nebudem,
čas příštích vtělení.
Žijeme životy
těch, které milujem.
A slova naberou konci vstříc na síle.
Jestliže řešení, pak jenom zdánlivá.
Život je vtělení, život je smrti část.
Život je smrti část.
Život je vtělení
a čas je dočasnost
a bez konce je sen.
|
||||
6. |
Opouštění země
04:13
|
|
||
DEPARTING THE EARTH
Reflection builds a dam to water’s traces,
The landman’s horror’s mirrored in the deep.
We knead the key with our tongues and there’s no lock.
Before the waters only the drowned man’s clothes.
On the water, how can you tell the places you’ve been?
How can you tell your destination,
Other clouds, different waves,
Or the very same?
As you depart the earth, disappear behind the horizon,
You enter the unknown, a fathomless world.
Loss is eternal, infinite,
The only thing shared by us.
Fear of rejection seals the mouths,
No buts, only yeses and nos.
Smooth water on end or a swelling mass.
No, we’re not where to, yes, we’re where.
Wave so tall you don’t see the next,
Not knowing where you are.
If there’s a coast nearby. If so, what’s it like?
Will it smash you to pieces in the tide?
Departing the earth you become a Tantalus.
Without a sip of water you thirst on the bottomless sea.
Loss is terrible, infinite.
The only thing safe for us.
OPOUŠTĚNÍ ZEMĚ
Hráz staví stopám vody zrcadlení,
odrazem hlubiny je děs suchozemce.
Klíč hnětem jazyky, a zámku není.
Před vodami jen šatstvo utopence.
Jak poznáš na vodě místo, kdes´ už byl?
Jak poznáš svůj cíl
pod jinými oblaky, ve vlnách jiných,
ve vlnách stejných?
Když opouštíš zem, ztrácíš se za obzorem,
vstupuješ do neznáma ve světě bezbřehém.
Ztráta je věčná, nekonečná.
Ona jediná je nám společná.
Pečetí ústa strach z odmítnutí,
žádný ale, jen ano nebo ne.
Hladina bez konce nebo vlnobití,
ne, nejsme kam, ano jsme kde.
Vlny jsou vysoké, nevidíš na další,
teď nevíš, kde jsi.
Zda-li je blízko břeh. Je-li, pak jaký,
zda příboj tě rozdrtí.
Opustils´ zem, stal jsi se Tantalem.
Bez doušku žízníš na moři bezedném.
Ztráta je strašná, nekonečná.
Ta jediná je pro nás bezpečná.
|
||||
7. |
Oboustranná
03:24
|
|||
TWO-FACED
You always turn the same side to me,
But I can feel your cold face, too.
You offer a strange choice:
Nothing, or one of your beauties.
You always turn one cheek to me,
Rousing my fear, exciting my curiosity.
Is it dark on the Moon when the moon is full?
Is there not beauty in your other eye, but wrath?
Your eye shines bright when it beholds me.
But it is light with a black circle
Of night around it, which seems to rule your other cheek.
Will you show it to me,
If I reveal my rage enclosed within
Awaking every Christmas?
Want me to show you what nobody else knows?
An expressionless face, a wordless voice,
Emptiness seemingly unfathomable
A touch of freezing embrace like that of a new moon.
Want me to introduce you to a weight that doesn’t split in half
When carried on the shoulders of two?
It only becomes heavier soaked in your will
And you’ll fall under it just like I fall.
Care to know the secret of Gioconda’s face?
May the features not be too sharp
Of he who casts his shadow
Upon her cheeks as she smiles!
Want to break the ranks of the ones called upon?
You haven’t even started to imagine what it is he invites you to.
OBOUSTRANNÁ
Točíš se ke mně pořád stejnou stranou,
já ale tuším i tvou chladnou tvář.
Dáváš mi divně na vybranou:
Buďto nic nebo jedna ze tvých krás.
Nastavuješ mi pořád jednu líci,
budíš můj strach a dráždíš zvědavost.
Je za úplňku temno na Měsíci?
Máš v druhém oku místo krásy zlost?
Tvé oko, když mě vidí, jasně září.
To světlo má však černý prstenec
noci, již tuším vládnout druhé tváři.
Ukážeš mi ji, když odkryju já,
jaký mám uzavřený v sobě běs,
jenž Vánoci vždy ožívá?
Chceš poznat se mnou, co jiný nezná -
- tvář bez mimiky, hlas beze slov,
prázdnotu, která se jeví bezmezná,
dotek, jenž svírá mrazivě jak nov?
Chceš poznat se mnou tíhu, jíž nepůlí,
naloží-li si ji na ramena dva?
Ona jen ztěžkne nasáklá tvou vůlí,
ty pod ní padneš, jako padám já.
Chceš poznat taje tváře Giocondiny?
Kéž nejsou příliš ostře řezané
rysy toho, jenž vrhá svoje stíny
na její líce, když se usmívá!
Nechceš víc patřit mezi nazvané?
K čemu tě zve, se ti ani nesnívá.
|
||||
8. |
O štěstí
02:40
|
|
||
O ŠTĚSTÍ
Na konci prázdnin pozdní léto září,
pak návrat do městě a vlak a vlak a vlak
a potom přestoupit a v Brodě na nádraží
už voní koprem prosycený okurkový lák
A zahradnický déšť a zahradnický skleník
a tenisový kurt - nálada předměstí.
A je to jako nic, docela nic to není,
a přece - jak to říct, že zpívám o štěstí.
A teď: kde jsou a co, mí všichni, co tu byli.
Vracet se z prázdnin z blízka Jihlavy.
O tuto letní navečerní chvíli
kéž mi Bůh věčnost nastaví.
|
||||
9. |
Zem bez břehů
03:31
|
|
||
THE BORDERLESS LAND
A land without borders,
Land full of dreams of other lands
Land without earthquakes
Land without “I am you”
And no one is
Replaceable,
A land without land’s end.
A land that emerges not
From a reshuffling of the dunes,
From crests of sea waves,
It is and yet it isn’t.
It is and yet it isn’t,
Like boats ashore,
Like a child’s dream
A land without a threat.
Without coastlines,
No tables left in haste before dinner
Land without potholes, without graves,
Land without “I am us”
And no one is
Replaceable
ZEM BEZ BŘEHŮ
Zem bez břehů,
zem plná snů o jiných zemích,
bez zemětřesení,
zem bez „já jsem vy“
a nikdo není
nahraditelný,
zem bez konce země.
Zem bez vynoření
z přesýpání dun,
z hřebenů vln
je jako když není.
Je jako když není,
jak na souši člun,
jak dětský sen
zem bez ohrožení.
Bez pobřeží,
stolů před večeří zanechaných,
zem bez jam a rovů,
zem bez „já jsem my“
a nikdo není
nahraditelný…
|
||||
10. |
|
|||
A TADY VŠUDE MUZIKY JE PLNO
Po hrdlech zvířat přejížděly nože.
Té muziky! A bez hlásku!
A někdo pořád dokola řek Bože,
pták píp, jako když visí na vlásku.
Tak tady všude muziky je plno,
jak z mrtvých andělů, jak odevšad.
Jako když samou hudbou praskne lůno,
jako když začnou po hospodách hrát.
Je tady věcí odloženo shůry
a hle, co lamp, v nichž dohořívá líh.
A někdo tady vydlabává z kůry
sny naše v temných lesích pohlavních.
My všichni po dvou. Ó my na kolenou
leda tak ještě nad zázrakem břich.
Leda tak v loži zacloněném plenou
z dušiček dětí nechtěných.
|
||||
11. |
Brejlovec
04:31
|
|
||
FOUR-EYES
Four-eyes says: “No more expectations.
It is the father’s role to be an idiot in his son’s eyes.
You can shout all you want, even kill yourself,
Once out the womb there’s no getting away from darkness.”
Four-eyes says: “Such is the world,
You can survive but you can’t win.
Now you do have rights – to your very own inferiority complex.
But I’ve already got forty years under my belt.”
Four-eyes says: “Kids, they play,
They forget, we leave the playground.
As night settles in, today is the day of no next time.
You woke up abandoned and it will always remain a part of you.”
Four-eyes says: “We’re constantly on the approach,
But we can’t keep up with the speed of the universe.
I wish we could forgive each other
The cosmic chill we’ve allowed to enter our bones.”
BREJLOVEC
Brejlovec říká: „Už s ničím nepočítám.
Je úkol otce být za idiota před synem.
Ať řvem jak chcem a třeba ať se zabijem,
z lůna jsme venku a před tmou se neskryjem.“
Brejlovec říká: „Tohle je svět,
jde to tu vydržet, nejde to vyhrát.
A právo máš tak na vlastní mindrák.
Ale už jsem zfouk čtyřicet let.“
Brejlovec říká: „Děti si hrají,
zapomínají, my odcházíme ze hřiště.
Je skoro večer dne bez příště.
Zůstane v tobě, jak jsi se probral opuštěn.“
Brejlovec říká: „Furt k sobě míříme,
jenže nestačíme vesmírný rychlosti.
Kéž bychom mohli si vzájemně odpustit
chlad kosmu, co jsme si pustili do kostí.
|
||||
12. |
Všechno jaro asi
03:06
|
|
||
VŠECHNO JARO ASI
Všechno jaro asi včely
roznosily po lípách.
Jako když návsí projde rasík,
tak zdvih se prach.
Dnes osiky se chvěly
dlouho přes večer.
Sinavý měsíc bělí
z krve pár ptačích per.
Z opuštěnosti psí
kam vytí zaniká?
Jsou prázdné prašné vsi.
V keř pavouk tká.
Jdu večer po návsi
vsí prázdnou, prašnou, kam?
V tu opuštěnost psí?
V keř pavouk tká.
Je tedy léto asi.
Kráčím svou cestou. Vsí.
Jako když přejde rasík.
Táhl prach. A vyli psi.
|
Recordings On the Road Czech Republic
Collective publishing project of a few kindred musicians, flowing outside (on periphery or in underground) the Czech music happening and mostly devoted themselves to alternative rock or avantgarde music. Stylistically diverse is united by a similar attitude to music perceived not as a medium, but as the way, autonomous and eminently participating on our lives, on our road. ... more
Contact Recordings On the Road
Streaming and Download help
If you like Departing the Earth, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp