nebe nandané do okna jako na skleněný pekáč pečení za skomírajícího slunce ptáci s píšťalkami u hnízd za vsí se u nebe slabě zelená les vysvětlovali jsme synkovi že je to dálka on ji chtěl vidět ** přes okno se sype kouř za ním ještě vzduch a pak koruny lesa naváté do nebe nebožtíci mohou mít tolik úkrytů ** zloděj jabloní s dlaněmi čistým ránem a úsvitem s dlaněmi v nichž by se mohla hromadit rosa tak klidné jsou ty dlaně že krádež vydrží nepovšimnuta roky a sad je jako býval v dětství a před lety jen navštívit ho nelze ** déšť a hmota zahrady stolky, kůlna, sušák, keře tak je to vždy že něco odhmotňuje a něco uzemňuje a ty musíš jít ne létat ne stát ** samozřejmě že ještě žijí lidé naplnění nebeským smutkem mají tělo, zaměstnání, postel nejsou to duchové ani andělé jen je něco posedlo byli pro to otevřeni ne připraveni jsou plni toho těžkého modrého nebe v němž se slunce ztrácí jako světluška v němž se ztrácí cokoliv z něhož přicházejí mraky myšlenky, skutky, sny, tíha v rukou, zpomalené nohy strnulý pohled řemen kolem srdce z něhož mrtví vysílají rádiové vlny kde se zacelily rány kde byla sňata tíže kam se vznáší mrtvý parašutista ** plevel starostí v hýčkaných domech o kus dál na poli rostou pampelišky místo obilí leccos se podařilo let mezi zeměmi led ve sklenicích směnou za stíny spermií ve varlatech vajíčka na měkko ve vaječnících Bůh je spravedlivý ** POJĎ SE TOČIT SE ZVÍŘATY! labuť, kůň tygr, jelen ty a další dospělí hej, kolotočáři! zahoď vajgl a přidej trochu! ať to letí ať to jede! chlap v autě žena na pštrosovi dítě v tanku kamínek v golemovi ** hej, Nosferatu, tady jsem a mojí krve si neužiješ rozplynula se ve světle dne vysálala až uvidíš červánky vzpomeň si na mě Nosferatu, jsem oběť ale toho pouštění žilou které se děje bez žil žiji v upírovi kterého by ses bál ** lidská povaha má v sobě lhoucí jazyk lže jím sobě o sobě prolhané zvíře ** jak vystřelený na měsíc zbavený duhovky jen s bělmem a zornicí ne právě příčetný letec pták proti své vůli smrtelný kulkou kterou je oči se mu točí a zírají do známa příliš zostřeného příliš blízkého náhlého a naléhavého neopominutelného nepominutelného neminutelného magnetického tichou noční vůlí písečné lebky na obloze – terče který si přibližuje střelu pravda otevírá rány smysl se štěpí aby se znovu ustavil a stvořil někoho nového ** při západu slunce slunce vykašlává krev do mraků až jsou z nich překrásné červánky když je laskavý Bůh všechno je laskavé ale my nejsme Bůh ani nové slunce ani den na to je nás už příliš mnoho Adam ještě mohl hovořit se světem ** nebe zocelené výdechy teplárenských komínů voda se v mraku střádá bez vlastního přičinění je v moci zákona má tak alespoň nějakou šanci být šťastná rajští vyhnanci s vlastní vůlí šednou ve stínech svého království ** jako nějaký návrat máš, co jsi chtěl a jsi dávno před sebou daleko tam kam ses odhodlával kam jsi neviděl kde by ses nečekal ** kolotoč na pouti se zastaví a ukáže se tank a jelen koně a auta někdy je v lese k vidění oběšenec hopká pod ním zajíc jeho auto v noci míjí srna ** za zářivýma očima se zaklápějí víčka sen ulehčuje rozvazuje tělo ve vlastním svitu otevírá kraje a rozvolňuje okraje nelze si stěžovat je nevhodné si stěžovat to by snad mohli nebožtíci přece jen je člověk vytlačený do světa měl by něco vydržet něco vnitřního, velkého a pustého něco tísnivého upřímný čas ** ptáci mají kostěná ústa a přece trylkují jako píšťalka slunce s rozžhaveným obličejem se nezlobí věci jsou tak plné lásky i vyhnívající šnečí ulita nebo se takovými staví být snad to není pokrytectví ** vítr listuje ve stromech jak hledá kde naposledy přestal svět je plný nebeských zástupů a něčeho strašlivě nelidského uvnitř lidí o tom je třeba mluvit nahlas předčítat ** vlévá se večer po nebi střižné stíny vlaštovek a jejich vypjaté volání pak tu bude skladiště hvězd a jejich prosévání lidskými upachtěnými hledači Boha, smyslu, toho rozhodujícího a věčného nekonečná lopota a nic z toho doslova za sebou dřina a těžební struska před sebou neubývající stříbrný vrch sladce vábící neoblomně odpírající jakoukoli nápovědu ** ještě zavyje pes trochu nadzvedne se kámen prach si lehne do rozestlané cesty kočka rozsvítí oči motýl zavře desky s malbami hvězda se zapne na nebi zářivá, až luna přechází není, kam jít pod hvězdami ony samy mají naspěch nelze se vrátit nebo přestoupit do jiného příběhu ty nejsi vypravěč bohužel jsi postava mohls nebýt a stále jsi Bohu dík **