za okny dýmala hořící fabrika na žrádlo pro slepice
seděli jsme s Mr. Basu a pili pytlíkový čaj z dvojitých kelímků
mluvil o nutnosti pracovat
snažil jsem se mu vysvětlit své stanovisko
že konání je jen zbytnou oporou bytí
ale má chabá angličtina na to nestačila

odpoledne jsem na něho křičel ve strojovně
doprdele kurva hovno
soptil jsem a on mě držel za paži
ziri - dont bý éngri - bý kůl plís ziri
vytrhl jsem se mu

odpoledne jsme počítali konstrukci
on analyticky – já numericky
vytvořil jsem dva modely
on se výsledku nedobral

a potom večer jsem se osprchoval oholil a usedl na ohlazený pískovcový balvan
který rostl pod mangovníkem u vstupu do ubytovny
a kouřil jsem
a cítil jsem
jak mě hluboké bangladéšské nebe vtahuje do prostoru
kde není třeba hodnotit
kde není třeba konat
kde není čas

---

vylezl jsem po žebříku pod podlahu mezzaninu
změť trubek – chvění střev – tepání vlásečnic
plazil jsem se břichem mezi nosníky rourami dráty a drobky světla
nahoře bušilo srdce – vlevo se táhla placenta
a v ledvinách jsem nalezl veliký zarezlý kohout
seděl jsem v tom vedru snad čtvrt hodiny

sestoupil jsem do světla dírou v lešení
mokrý a zmatený
slzy vděku a pot děsu jsem nerozlišoval
v oněch chvílích milosti
a tam dole jsem spatřil odraz toho
co bylo tam nahoře
uvnitř

objal jsem nejbližší cooling/heating pipe
vše milovat znamená ničeho se nebát!
zašeptala ta zelená roura

---




trocha ginu
tancuju v pokoji nahý
poslouchám Psí vojáky a jsem jedním z nich
přes řeku – hroty oštěpů na Slunci

ráno u Brahmaputry
rozhovor s krkavcem
sedícím na oprýskané římse
proč jsi tu?
nevím

odletěl a děti za rezavým plotem na mě křičí
hlídač v červené helmičce mi zakázal jít dál

fór yů bóss
skupinka dělníků mi přinesla trs maličkých banánů
jíme a zubíme se na sebe

elektrárna hučí tak že si musím zacpat uši jak to bolí
proč jsem tu?

---

dnes ráno gekon v pokoji
nehybný v koutě udivený unavený…

osvobozený

když rázným krokem do hučící elektrárny
špičaté papričky pálí v chřtánu
a tmaví ptáci mango
aptriš u vrátnice
a salutování hlídačů v červených helmách
hluk bouracích kladiv
a padajícího plechu
a na dně deset čísel oleje
a tma světa
a kluzké schůdky
a zmatek blátem
a zdání uspořádanosti
které může mít snad jen první bytost
stará deluviální zapomenutá
ta kterou jsem
v horečce se žlutýma očima
když se rázným krokem kamsi nahoru do útrob bestie
sebe sama
plné motanic trubek rour a kabelů
a barevných plechů generátoru
a očouzeného betonu
jelikož všechno již vybuchlo
a shořelo
a zbyl jen nešťastný šrot
který se snažím opravit
a přivést k dalšímu konání a celému bytí
očistit očistec

ale když toto všechno
ale když toto všechno je zde
a zuřivě to švihá před mýma gekoníma očima
hučí bublá střevy páchne životem a potí se…

skučí to ve mně:
tak směšné a nesmyslné
cokoli učinit…

a přesto to udělám - cokoli!

---

ano je to možné…

za zpěvu muezzinů se převaluji na pelesti
Bůh je veliký!
pak jekot sirény

v noci dunění lijáku na plechové střeše
chvění okenních tabulí
mé chvění
a tlak na prsou

komárů ubylo
cpu se živočišným uhlím
črtám schémata podpůrných konstrukcí
a Mr. Kumar Sepa Basu na mě čeká
kulí oči a funí do hustého šedého kníru
yés d ským
yés yu ár én éxpért
yés it is posíbl…

---

rikšou za ukájením
a výtahem vzhůru
hodně vysoko

stěny s gravírováním
spletité arabesky

a bílé zuby poskoků
a plný stůl piv za sto dolarů

a venku houf lidí bez paží
smutně žebrají štěstí
na blahobytných omezencích

je mi to líto

---

otřískaný autobus plný bídy
chaos rikš
tuktuků
žlutých náklaďáků s obrazy květin na korbách
pach shnilé vody
a muž s vousy až na prsa
obarvenými henou
veze náklad bambusu
a ženy v sárí
knírkáči
a usmolení parchanti
kličkují mezi vozy
ten spěchá ke krajnici
kde jiný
mezi hromadami smradlavých odpadků
prodává slepice a zvláštní plody

v příšerném dusnu lepím se uprostřed toho shonu
bez hnutí
volný a odevzdaný
klidně vdechuji ztuchlý vzduch
a čekám na znamení
které mě pošle dál

---

pátou noc úplněk
snad je to slunce zkalené blánou hluku
který neustává
ani když vousáči a čmoudi
ve žlutých helmičkách
a zelených uniformách
ráno co ráno ručně sbírají spadané listí
a cpou ho do pytlů

a já si cvaknu ginu
abych snad zapomněl
to co nelze
to co již nikdy neztratím
svou sílu
svou slabost
myšlenky na smrt
a radost ze života

---

ptal jsem se jich na jména stromů a ptáků
a oni se usmívali
ruce si kladli na hrudi tam
kde se nalézají srdce

díval jsem se do jejich mírných očí
a myslel na to
že tam za branou
ve slumu
sídlišti lidí mírných očí
snad právě vstávají jejich děti z prachu
a jejich ženy cosi chystají
hlad tančí v dopoledním dusnu
a tam dál
daleko ve městě
sídlišti lidí mírných očí
se kdosi škvíří v autě
neboť je stávka
vše stojí bez hnutí
jen lidé se rodí
a hořící lahve nesou smrt

---

nedýchatelno
v kontejneru je snad padesát stupňů
nikdo nemluví
dívám se na otáčející se kolečko na monitoru
welcome!

zvenku sem doléhá příšerný kravál profuků
strkám si špunty do uší
abych už neslyšel
hlavu opírám do dlaní abych neviděl
a zamykám srdce abych necítil
příšerný žár života
vítej!
chechtají se bengálské plameny