Strakapoud je život, liška jeho namazaná strana. Kdo se s liškou paktuje, loká z rohu hojnosti.
Strakapoud je zřídlem, liška je tečením, je neustálým tokem. Nikdo ji nechytí. Hlasitě pšouká a směje se tomu. Baví se svými kousky.
Pohlédni na následující řádky. Jsou to hltance uzmuté z proudu, dílky neko-nečné a stěží uchopitelné skládačky, chuchvalce rezavých chlupů, cáry jejího masa nebo lžíce vařených oranžových hub. Jsou to jenom malé kousky rozmazaného tajemství, kousky lišek, které nás přesahují.


…dva kroky k ohništi / bradavkama jizví břicho skutečnosti / a moje dlaně / sápou se po tisících šnůr / připojených odtud tam / a odnikud na druhou stranu / a její klín / růžový trychtýř do nějž vše spadá / červený trojúhelník kymácející se na vrcholu / zvolna tmavne / a labia nachoví / a uvnitř je tma / překrásná / prázdná / plná hvězd a hrůzy z bezednosti / ta / kterou chci prozářit ve slunečný nebeský den / vidím ji z uhlíků / když dohořívám / a už nevím jak dál…



…skoro bych čekal že v té díře musí být / že už to přichází / že teď hned otevře dveře / a hop a hop / že rozlouskne mou ulitu krouženou od prvního třesknutí / krunýř který mohutní s každým dalším domnělým úderem / ten který jsem snad pracně snad hladce snad obratce a hrubě vysnil a popletl ze zvyklostí / pláty ukloval z moudrosti předků / uplkal z nesmrtelných keců / neboť věci padají odtud tam a ne naopak / přeci / synu / tak a tak / jenže krunýř má ten kdo tvrdne v díře / a skoro by čekal / čeká / čekám / možná / možná že někdo přijde / ale nikdo tam není / asi…



…chvílemi už jsem na dosah / sápu se / konečky prstů tak tak dotýkám se jeho cípů / už jsem ho měl (!) / držkou ryju dláždění a kostky létají všemi směry / znovu se zvednu / rukama máchám / běž si běž / a on stojí na rohu / cinká železem a chechtá se liščími zuby / ani se nezadýchal / jen si běž / nastražím léčku / hraji nezaujatého a tvář hustím v hermovu masku / běž si / obejdu dům zezadu / teču jako rtuť / zaútočím ze zálohy a lapnu ho neposedu / zubama míhám / stříbrný jako stříbro / živý jako život / chvěju se nedočkavostí / ta žízeň za mými zády / ještě kousek / krok a poznám po čem vlastně prahnu…


…tak tady to bylo / tenkrát jsem upadl a psi mě drželi za nohavice / ale látka nevydržela / a všechno se potrhalo na cucky / celou noc jsem seděl nahý v blátě / prdel mě studila / a pak vyšlo Slunce / odešel jsem domů / oblékl si nové kalhoty / a s novými psy vyšel ven / protože staré jsem ztratil / a také domov mi byl cizí / přecházel jsem sem a tam / nohy mi podkluzovaly na blátě / nevěděl jsem co dělat / a psi mě následovali / a pak vyšel Měsíc / a já stojím před tím místem / a dívám se na blátivou polévku s cáry cizích kalhot / a moji noví psi se rvou se starými…



…na posteli už jen ovoce které tam zanechala / jablko nebo hrozen oranžových melounů / obrázek umučeného / nebo zbytek zítřejšího oběda / a nic / mohu všechno vzít / sbalit do prostěradla a odnést někam ven / třeba k tomu stromu kde jsem se vyloupla z pichláku / mohu to zahrabat / spálit / rozmetat / nebo zplynovat / ano mohu to zabít / ale před nimi se neschovám / ony zůstanou / ty plody které znají mé myšlenky / myšlenky / dívám se na ně / třesou se v obavách a trousí semínka / zrcátko s umučeným se potí / nemůžeš nás jen tak zničit / musíš nás sníst…




…ještě tohle / popolétne k modrému kameni a na zelený se vykašle / možná se někdy vrátí / ušpiněný hovnem nezdařených pokusů a čajovým třepením anebo vítězný / půjde to ráz na ráz / vyzdobí se metály a střapci / očistí certifikáty / vypije moře a prošmejdí postele / právě teď / kličkuje mezi mucholapkami / cosi uždíbne / blokuje plácačku / uhýbá stranou / blýská očima / útočí…




…a v těch krystalech jsem hledal pravdu / nasypal jsem jich hrstku do kalíšku a podrobil žíhání / tavil jsem je dvacet tři nocí a jedenáct dní / nic se nestalo / volání draka jsem nezaslechl a počítač únavou zíval v podivných znacích / kotouče hranatěly a lidé bez vlasů začali promlouvat k bohu ale nic se nestalo / z éteru jsem přijal zprávu že jediná správná cesta nikam nevede…



…v časech kdy pole povstala v růžová pesticidová těla která se v dlouhém průvodu vydala na pohřeb poslední velrybí mrtvoly žili lidé / byl jsem jedním z nich / tak ohebný a jasný jako slídová destička / obýval jsem město které pojedlo horu a každé ráno se modlil / a měl jsem strach neboť ačkoli tu vše bylo cítil jsem se prázdný / laskavý strakapoud který obýval mou dutinu také odletěl na smuteční pochod / doufal jsem v jeho návrat a modlil se / zoufal jsem a v noci tajně vykrádal kabelové skříňky abych se najedl / jednoho dne se znovu objevil / ohořelý a s plamennýma očima / usedl do mě vykoukl ústy a začal zpívat píseň smrti…