Pilgrims to the Kingdom of Heaven seek peace, and not only just when war is raging. They long for it, the real one, constantly – because they feel how fleeting are the moments when they sit down at a clean table with a calm soul, and they know how few such moments actually are. The calm before the storm does not calm them, especially when they feel the hot ground beneath their feet and when they scent impending doom in the visible distance. Those who are not fooled by any worldly praise or custom, only the real peace, unconditional and pure love, self-giving and reciprocity - the Love of God and the human response to it - beckons. Despite this personal goal, they are not unconcerned to what is happening around them, they selflessly lean towards the needy, listen to his voice and give him a helping hand. It is impossible to love God without loving one's neighbor, however difficult it may be for a person bent under the weight of his own self.
Birds can be encouraging examples of such a careful and considerate living with a clear orientation to the heaven. Their ascent reflects the desire of the human soul to rise freely to infinite heights, and the harmony of their voices exemplifies the loving bond of a shared pilgrimage. In this way, the entire creation around man reveals its miraculousness. However, so far we only see the reverse side of heaven, as noted by St. Therese of Lisieux, we can read from its colors, tones, shapes... its true form, which will hopefully reveal itself to us one day and accept us. For now, however, we are walking, and we can sense an endangered fragility behind the seemingly solid and unchanging images of our cities and landscapes. As if something is already falling or pouring, everything is shaking.
These are the three worlds or events that meet and merge on my latest album, in which - in a way - I follow up on the older Friendly Greetings from of Pre-War Bohemia from autumn 2017, on which I tried to give musical expression to my fears about a possible war conflict that could also affect my homeland. On my new recording, I observe - in a constant dialogue with nature as a source of memories (a kind of embodied memory) - the germinating war even in times of so-called peace, which reveals itself as a mere truce. The partial impressions are tied to various historical contexts, both implicitly and explicitly, and connect on a timeline, introduced by the end of the Second World War (with an excerpt of Harry S. Truman's speech announcing the surrender of Japan) and closed by the second year of the current war in Ukraine. The semblance of peace in the first-mentioned case is already revealed by the Soviet arrest of emigrants from the countries of the Russian Empire in Prague in May 1945. Another manifestation of Soviet aggression on Czechoslovak territory is the August invasion in August 1968 and the subsequent more than twenty-year occupation. This composition, the imaginary center of the album, lets the voice of Cardinal Josef Beran sound - he warns young people not to repeat the act of the young student Jan Palach, who set himself on fire in January 1969 in protest against the occupation and the inaction of the Czech people. Ljubov is the Ukrainian word for love, and at the end of the album it merges me with the name of the suburban district of Prague, the semi-urban, semi-rural Liboc: the regular rehearsal of the sirens is combined - at the local pond - with the ringing of midday bells from the nearby church, and in one moment walker and listener experiences both harmony and uncertainty, and this impression is vividly present in the memory - of all those distant brothers and sisters.
In other compositions, partial observations from my own wanderings are layered with records from pilgrimage festivities or the (not always harmonious) atmosphere that surrounds them, and gradually a mosaic of various beings who reach the Kingdom of Heaven without forgetting the places after which just walking or hovering over.
*
Poutníci do Království Nebeského hledají pokoj, a to nejen tehdy, když zuří válka. Touží po něm, opravdovém, neustále – protože cítí, jak prchavé jsou okamžiky, kdy s klidnou duší usedají k čistému stolu, a vědí, jak málo takových chvil vlastně je. Neukonejší je klid před bouří, zvlášť když cítí horkou půdu pod nohama a když větří v dohledných dálkách blížící se zkázu. Ty, které neobelstí žádná světská chvála ani zvyklost, k sobě vábí jen skutečný mír, bezpodmínečná a ryzí láska, sebedarování a vzájemnost – Láska Boží a lidská odpověď na ni. Přes tento osobní cíl nejsou lhostejní k tomu, co kolem nich odehrává, nezištně se naklánějí k potřebným, naslouchají jejich hlasu a podávají jim pomocnou ruku. Milovat Boha nelze bez lásky k bližnímu, jakkoliv je to – člověku nachýlenému pod tíhou vlastního já – možná často obtížné.
Povzbuzujícími vzory takového šetrného a ohleduplného pobývání při jasné orientaci k nebi mohou být člověku ptáci. Jejich vzlet zrcadlí touhu lidské duše svobodně se povznést do nekonečných výšin a harmonie jejich hlasů podává příklad láskyplného sepětí při společné pouti. Tak i celé stvoření kolem člověka vyjevuje svou zázračnost. Jakkoliv zatím vidíme jen rub nebe, jak poznamenala sv. Terezie z Lisieux, můžeme z jeho barev, tónů, tvarů… odečíst jeho pravou podobu, která se nám snad jednou odhalí a přijme nás. Zatím ale kráčíme a za zdánlivě pevnými a neměnnými obrazy našich měst i krajiny můžeme tušit ohroženou křehkost. Jako by již něco padalo nebo se sypalo, vše se chvěje.
Takové jsou tři světy či dění, které se potkávají a slévají na mém nejnovějším albu, jímž – svým způsobem – navazuji na starší Přátelské pozdravy z předválečných Čech z podzimu 2017, na nichž jsem se pokusil dát hudební výraz svým obavám z možného válečného konfliktu, který by mohl zasáhnout i mou vlast. Na své nové nahrávce pak sleduji – v stálém dialogu s přírodou jako zdrojem vzpomínek, jakousi ztělesněnou pamětí – klíčící válku i v časech tzv. míru, který se odhaluje jako pouhé příměří. Dílčí imprese se vážou k různým historickým souvislostem, implicitně i výslovně, a spojují se na časové ose, uvozené koncem Druhé světové války (s úryvkem projevu Harryho S. Trumana, ohlašujícího kapitulaci Japonska) a uzavřené druhým rokem současné války na Ukrajině. Zdánlivost míru se v prvním jmenovaném případě odhaluje již sovětským zatýkáním emigrantů ze zemí ruského impéria v Praze v květnu 1945. Dalším projevem sovětské agrese na československém území je srpnová invaze v srpnu 1968 a následná více než dvacetiletá okupace. Tato skladba, pomyslný střed alba, nechává zaznít hlas kardinála Berana, varující mladé lidi, aby neopakovali čin mladého studenta Jana Palacha, jenž se na protest proti okupaci a proti nečinnosti českého lidu v lednu 1969 upálil. Ljubov je ukrajinské slovo pro lásku a v závěru alba mi splývá se jménem okrajové pražské čtvrti, poloměstské, polovenkovské Liboce: pravidelná zkouška sirén se spojuje u zdejšího rybníka se znějícími poledními zvony z blízkého kostela, a v jedné chvíli tak chodec i posluchač zakouší harmonii i nejistotu a tento dojem se živě zpřítomní i ve vzpomínce při další pěší pouti – na všechny ty vzdálené blízké.
V dalších skladbách se vrství dílčí postřehy z mých vlastních toulek se záznamy z poutních slavností či (ne vždy souladné) atmosféry, která je obklopuje, a postupně se utváří mozaika různých bytostí, které spějí k Nebeskému království, aniž by zapomínali na místa, po nichž právě kráčí nebo nad nimiž se vznáší.